Němečtí ekonomové volají po rozdělení jednotné německé obchodní zóny
Přední energetičtí ekonomové vyzvali k rozdělení jednotné německé obchodní zóny, aby se zohlednily regionální rozdíly v dostupnosti elektřiny. To by podle nich eliminovalo rozhodnutí, která nejsou z hlediska fyziky sítě nemožná a nemají ekonomický smysl.
V článku zveřejněném v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung dvanáct ekonomů tvrdí, že se hodnota elektřiny v jednotlivých částech Německa často výrazně liší v důsledku toho, že kapacita přenosové soustavy v zemi pravidelně naráží na své limity.V regionech s vysokým počtem větrných a solárních elektráren, je v době jejich vysoké výroby ekonomická hodnota elektřiny nízká. Často je dokonce nulová nebo záporná, protože elektřiny je zde nadbytek. V těchto regionech by tržní cena, která by vyrovnala nabídku a poptávku, byla odpovídajícím způsobem nízká.
Opak je pravdou v regionech, kde se vysoká spotřeba elektřiny potkává s omezenou nabídkou. Zde je elektřina velmi cenná a tržní cena by byla relativně vysoká
Kvůli jednotné ceně elektřiny, která je dána z podstaty jednotné obchodní zóny, se však tyto regionální rozdíly nepromítají do velkoobchodních cen elektřiny, což vede k nákladným důsledkům. Větrné elektrárny na severu vyrábějí více energie, než by tomu bylo v případě několika menších obchodních zón. Tuto elektřinu nelze kvůli úzkým místům v přenosové soustavě přepravit do míst spotřeby.
Továrna automobilky BMW v Německém Mnichově. Zdroj: BMW
Naopak na jihu Německa je spotřeba vyšší, než by tomu bylo v případě, kdy by reflektovala lokální cenové signály. Důsledky jednotné obchodní, kterými by bylo přetěžování vedení přenosové soustavy, musí provozovatelé řešit nákladnými opatřeními, jako je například redispečink.Na tato opatření Německo pravidelně vydává miliardy eur ročně.
Redispečink představuje stav, kdy jsou namísto původních konvenčních zdrojů, které měly dodat elektřinu do sítě, nasazeny zdroje v jiném místě pro předejití přetížení prvků elektrizační soustavy. Tato opatření jsou nákladná, jelikož je nutné odškodnit původní výrobce za nemožnost dodávky energie do sítě, a zároveň zaplatit za vyrobenou elektřinu na místo nich nasazovaných zdrojů.
"Pouze pokud bude mít elektrická síť dostatečnou kapacitu k vyrovnání nabídky a poptávky ve všech regionech současně, regionální rozdíly v hodnotě zmizí. Do té doby by měla být velkoobchodní cena elektřiny vyšší tam, kde je vysoká poptávka, a nižší tam, kde je v daném okamžiku přebytek nabídky,“ tvrdí ekonomové.
Autoři dodávají, že různé cenové zóny by také znamenaly, že průmysl by mohl těžit z místního přebytku elektřiny a investovat do energeticky náročných aplikací, jako jsou elektrolyzéry pro výrobu vodíku.
"Protože investoři v Německu nedostávají levnou elektřinu, táhne je to stále více do zahraničí. Například do Švédska, kde již dlouho existují regionální ceny elektřiny," dodávají ekonomové.
Mezi autory posudku jsou Ottmar Edenhofer z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK), vládní poradci Veronika Grimmová a Andreas Löschel, Felix Matthes z Oeko Institutu a také Georg Zachmann z think tanku EU Bruegel.
Překážky rozvoje německých sítí
Pomalý rozvoje německé přenosové soustavy sítě je opakovaně záminkou po rozdělení jednotné cenové zóny. Severní spolkové země s vysokou výrobou větrné energie jsou pro, zatímco průmyslové oblasti na jihu a západě země jsou z obav o nárůst ceny elektřiny proti této myšlence.
Pokládka kabelového vedení. Zdroj: TenneT
Mezi hlavní překážky rozšiřování sítě v Německu patří dlouhé povolovací a plánovací postupy, ale také opakující se problémy s dodavatelským řetězcem materiálů, jako je ocel nebo štěpka, a nedostatek kvalifikovaných pracovníků, uvádí ředitel jednoho ze čtyř německých provozovatelů přenosové soustavy.
Loňská legislativní změna však, zdá se, významně urychlila povolovací a plánovací postupy, to však ještě více prohloubilo problémy nedostatku kvalifikovaných pracovníků a dodavatelského řetězce.
Mohlo by vás zajímat:
Takže nejprve je jih Německa donucen uzavřít jaderné elektrárny a pak dostane samostatnou zónu s drahou elektřinou.
No není to geni(t)ální?
A co kdyby naklady za uziti siti a regulaci platili nikoliv koncovi spotrebitele podle uredne regulovanych cen, ale vyrobci. Ti by si naklady za uziti siti a technickou regulaci davali do vyrobnich nakladu a meli by zajem miti tyto naklady co nejnizsi. Cili by se snazili mit vyrobu blize mistu spotreby, navic vyrobu snaze a predvidatelne lehce regulovatelnou. Prirozene by se snazili o efektivitu.
Takto sitove pekelne drahe zdroje plati povinne koncovi spotrebitele.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se