Domů
Názory
Elektřina těm posledním

Elektřina těm posledním

Názory
4 komentáře
22. červen 2016, 19:39
Jan Veselý
Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

U nás v Česku už dávno bereme jako samozřejmost, že má každý přístup k elektřině. Na světě ovšem pořád ještě existují miliardy lidí, pro které je elektřina a služby, které poskytuje, luxusní zboží, ke kterému nemají přístup. Cílem OSN je zajistit přístup k elektřině posledním přibližně dvěma miliardám lidí do roku 2030. Historicky bylo vyzkoušeno vícero postupů. Některé fungují líp, některé hůře.

Postup první – replikace západních postupů

Elektrifikační snahy posledních 60 let, které byly podporovány pomocí velkorysých úvěrů a rozvojové pomoci od mezinárodních finančních institucí a bohatých zemí, se fakticky snažily replikovat systém, který platil jako zavedená norma ve vyspělých zemích. Bylo třeba postavit velké centralizované zdroje a rozvodnou síť, která by se dostala do každé vesnice, do každého domu. Tento systém nebyl bez úspěchů, protože tímto způsobem se podařilo elektrifikovat velkou část světa. Své úspěchy měl v Jižní a Střední Americe, v Asii a jinde. Je třeba ovšem taky přiznat, že byl leckde neúspěšný. Ve spoustě zemí, hlavně v subsaharské Africe, jižní a střední Asii a částech jižní Ameriky je přístup k elektřině omezen pouze na velká města a i tam je nespolehlivý.

Vodní elektrárna Itaipu, 14 GW zdroj elektřiny pro Paraguay a Brazílii
Vodní elektrárna Itaipu, 14 GW zdroj elektřiny pro Paraguay a Brazílii

Proč tedy nebyly centralizované zdroje v některých oblastech a zemích úspěšné? Dle mého názoru je hlavní problém v tom, že účinný provoz systému s centralizovanou výrobou je možný jen při dodržení několika zásadních podmínek. Je k němu potřeba, aby dotyčná země měla stabilní systém vlády, takový, který je důvěryhodným partnerem pro zahraniční a nadnárodní instituce a který dokáže dostatečně účinně spravovat území svého státu. Nikdo nebude investovat své peníze do země, kde nová vláda neuzná závazky nasmlouvané vládou předchozí. Nikdo nebude investovat do elektrifikace kmenových či povstaleckých území, nad kterými nemá domácí vláda kontrolu. Nikdo nebude investovat do elektrifikace území, kde následně nebude vymahatelné právo a kde lze očekávat neplatičství, černé přípojky nebo dokonce rozkrádání a rozbíjení infrastruktury.

Druhou podmínkou podmiňující úspěch centralizovaného modelu je to, že budoucí odběratelé již dosáhli dostatečně vysoké ekonomické úrovně. Nikdo nebude za drahé peníze elektrifikovat chudé venkovské zemědělské oblasti, když příjmy místní populace by jí umožnili používat elektřinu maximálně na pár hodin svícení několika žárovkami denně a na nabití nějaké drobné elektroniky, např. mobilního telefonu (ten už mají i v Africe snad všichni).

Dobře tedy, existuje nějaký jiný způsob?

Postup druhý – decentralizované zdroje

V 80. letech se pokoušely některé charitativní organizace elektrifikovat a ekonomicky pozvednou chudé oblasti v Keni. Dělali to tak, že místním chudým rozdali komplety sestávající se z malého fotovoltaického panelu a autobaterie. Narazily ovšem na několik problémů.Prvním problémem byla cena instalací, kdy neziskovky neměly zdaleka dost peněz na rozdání dostatečného množství FV instalací. Fotovoltaické panely byly v té době ještě hrozně drahé a neexistence pořádné řídící elektroniky vedla k tomu, že nabíjení a vybíjení baterií neprobíhalo moc optimálním způsobem, čímž se dost zkracovala jejich životnost. Navíc, když se na zařízení něco pokazilo, milí Masajové si zařízení nevážili natolik, aby usilovali o opravu. Takže i funkční FV panely byly po pár letech znovu využity jako zdroj surovin na výrobu velmi zajímavé modrolesklé bižuterie.

Jediným lokálně použitelným zdrojem elektřiny tak zůstaly ve velké části světa dieselagregáty, drahé, smradlavé, závislé na trvalém přísunu drahého paliva.

Postup třetí – inovace z Bangladéše, inovace z Keni

Problém decentrální elektrifikace rozlouskly mezi lety 2005-2010 dvě inovace, které využily technického pokroku v informatice, telekomunikacích a elektronice. Jaký je tedy výsledek? V prvé řadě se přestalo rozdávat. Chudí venkované si elektřinu koupí, koupí si ji tolik kolik jsou schopni využít a zaplatit. Koupí si komplet sestávající z malého fotovoltaického panelu, Li-ion baterie, řídící elektroniky, 3 LED lamp (jedna je přenosná bateriová) a dvou 12V DC konektorů (jako jsou v autě). Celý komplet nestojí na české poměry moc, ale pro lidi s denním příjmem na úrovni 1-2 dolarů je to zařízení pořád drahé.

S důležitou obchodní inovací přišla rodinná banka Grameen z Bangladéše. Nabídla totiž chudým lidem tyhle instalace na splátky. I chudí zemědělci z delty Gangy jsou schopni tyhle instalace splácet a splatit asi během dvou let. Bohatě jim na to stačí peníze, které ušetří za petrolej na svícení. Mají místo toho cca 100x levnější světlo z LED svítidel. Tím, že ta instalace je koupena a dlouhodobě splácena, je to významná a důležitá věc v rodině a podle toho se s ní zachází. Po venkově z Bangladéši se tak objevila nová živnost – údržba a oprava off-grid FV instalací. Obchod je to oboustranně výhodný, banka, potažmo výrobce instalací je prodává se ziskem, majitelům po splacení potom ještě dlouhé roky šetří peníze, prý to odpovídá cca jednomu měsíčnímu příjmu navíc. Protože se s tím začalo v Bangladéši, je dnes tento stát světovým lídrem v počtu off-grid solárních instalací.

Druhá obchodní inovace řeší jiné problémy. Chudé venkovské oblasti jsou obvykle špatně přístupné, takže jejich obcházení a výběr splátek je drahý a neefektivní. Zároveň je třeba řešit, co dělat s lidmi, kteří nesplácejí svoje instalace. S překvapivě jednoduchým a elegantním řešením přišel keňský mobilní operátor Safaricom. Jejich systém M-Pesa umožňuje použít pro finanční transakce kredit u mobilního operátora. Systém je to jednoduchý, bezpečný a spolehlivý. Vše je založeno na SMS a mobil už mají dneska i chudí Afričani ve slaměných chýších. Solární instalace prodávané v programu M-Kopa se tedy splácí mobilním převodem peněz. Každý převod slouží k nákupu odpovídajícího množství elektřiny a po jejím spotřebování systém přestává fungovat. Po čase je systém splacený a funguje zdarma a bez omezení.

122713solar-hut
Chýše na solární pohon

Obě tyhle inovace se nyní po světě šíří rychlostí internetu a jsou replikovány ve stále větším počtu zemí. To, co začalo jako způsob jak dodat tu nejzákladnější energetickou službu – světlo, těm nejchudším, začíná žít vlastním životem. A to ve třech hlavních oblastech.

Když chudá rodina poctivě splácí a splatí tuhle FV instalaci, získá tím fakticky „kreditní skóre“, stává se důvěryhodnější osobou pro finanční transakce. Banky jsou jim pak ochotny půjčit nějaké částky na další investice, kterými dokážou dále zvyšovat své příjmy a životní úroveň.

Když chudá rodina poctivě splácí a splatí tuhle FV instalaci, získá tím i trochu volných peněz, které může dále použít na nákup dalších energetických služeb, pro zvýšení příjmu i pro zvýšení životní úrovně. Takže dnes se již dají koupit fotovoltaikou poháněná vodní čerpadla, fotovoltaikou poháněné bateriové šicí stroje, fotovoltaikou poháněná bateriová rádia a televize a hovoří se i o fotovoltaikou poháněných, superúsporných a levných chladící boxech. A LED lampy se taky využívají jako improvizované veřejné osvětlení.

Když je takových instalací ve vesnici více, začíná být výhodné spolupracovat. Jsou dny, kdy má někdo vyšší spotřebu než reálně vyrobí. Pak není nic jednoduššího než si půjčit od sousedů a až oni budou potřebovat tak jim vyjde vstříc. Tak vznikají jednoduché mikrogridy. V některých oblastech už se sousedé dali dohromady a pořídili si nějaký společný doplňkový zdroj, může to být jednoduchá větrná turbína (dá se vyrobit z větší části svépomocí), svépomocí lze z větší části udělat i výrobu elektřiny z bioplynu, jde vybudovat malou vodní elektrárnu a samozřejmě jde využít již předtím používané dieselagregáty. Jsem zvědavý, jestli se v blízké budoucnosti takhle budou vzájemně propojovat mezi sebou i celé vesnice.

Takto se postupně zvyšuje a dále bude zvyšovat životní úroveň „posledních 2 miliard“. Systém je to už prověřený a je postavený na všestranně výhodném obchodu. Takže není problém jít na „Wall street“ a celou tu elektrifikaci profinancovat. Denně jsou takhle dnes elektrifikovány desítky tisíc domácností v těch nejchudších státech světa.

Mé zdroje informací

EnergyTransition Show with Chris Nelder

Amory Lovins – Disruptive oil futures

Greentechmedia.com

Greenbiz.com

a mnoho dalších

Ad

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(4)
Oskar
23. červen 2016, 13:52

Moc krásně napsané a zajímavé téma, děkuji.

Tomas Jirka
23. červen 2016, 19:30

Chápu dobře, že zmiňované "microgridy" jsou DC, takže se ušetří také poměrne hodně za střídač?

Jan Veselý
24. červen 2016, 09:57

Ano, je to tak.

Josef
24. červen 2016, 00:16

Nesouhlasím s tím ,že se nedaří elektrifikovat , daří. Každý rok se počet uživatelů el. sítě zvyšuje nejméně o 120 mil to je 1x ČR měsíčně. Jinak má autor pravdu elektrifikace v zaostalých zemích probíhá podle toho, jestli je tam stabilní prostředí nebo ne. Decentralizovaná elektrifikace to je řešení z bláta do louže , sice si majitel FV panelu může večer posvítit , ale skutečná elektrifikace to není. smyslem zavádění el. energie je především změna charakteru země , rozvoj průmyslu , zdravotnictví , školství , toto mohou zajistit pouze robustní el. sítě a velké centrální zdroje energie. Elektrifikované oblasti mají zcela jiný ekonomický potenciál a růst HDP vede opět k možnosti elektrifikovat další a další území státu. Tímto směrem šla Čína, Vietnam si takto aktuálně zajistil jeden z největších růstů HDP na světě. Naproti tomu elektrifikace Indie jde pomaleji než se plánovalo , díky tomu ,že Indie přechodně spoléhala na OZE , než byla tato cesta opuštěna a nastartován růst těžby uhlí, který by měl z konečnou platností zajistit přístup k el. energii pro všechny. V Asii je má podle mě co se elektrifikace týče nejvíce našlápnuto Barma v Africe pak Etiopie tyto 2 země mají relativní šanci rychle zvyšovat počet svých občanů , kteří budou připojeni k síti. Celosvětově se každoročně zvyšuje počet připojených k síti asi o 0,5% a v současnosti není připojeno asi 16% světové populace. Lze očekávat ,že za 20 let bude připojeno asi 95% světové populace / optimistické odhady/ to bude o 1,8 miliardy lidí více než v současnosti . Počet lidí , kteří budou mít přístup k el. energii se ovšem díky růstu populace zvýší asi o 30 % to povede k růstu spotřeby energie a většímu využívání fosilních paliv a to i přes rozvoj úspor a alternativ.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se