Česká lithiová kocovina: Ujel nám vlak?

„Lithium do každé rodiny!“ vykřikoval fiktivní lobbista Tonda Blaník během své prezidentské kampaně. Dokonale tím vykreslil absurditu atmosféry v níž probíhala veřejná diskuze o lithiu – zvítězil vágní pocit, že se nás někdo snaží okrást, aniž bychom skutečně pochopili, v čem spočívá potenciál tohoto kovu.

Před parlamentními volbami 2017 vypukla v Česku lithiová aféra, a ve sněmovně padala slova o krádeži národního majetku. Na pojem národního bohatství Češi slyší rádi a není divu – vyvolává totiž představu ropných rájů,  ve kterých jsou mrakodrapy a umělé sjezdovky financovány pomocí petrodolarů. Může se lithium stát českou bílou ropou?

Lithium po kapsách

Na počátku 21. století všichni nosíme stříbrolesklý kov po kapsách v podobě lithium iontových (Li-Ion) baterií chytrých telefonů, tabletů a další elektroniky. V budoucnosti se očekává rostoucí poptávka po lithiu hlavně kvůli boomu elektromobilů a nárůstu podílu obnovitelných zdrojů na produkci elektrické energie. S postupným nahrazením spalovacích motorů elektrickými, počítají v Evropě všichni relevantní hráči – národní vlády, Evropská unie i automobilky. Škoda Auto oznámila, že v příštích letech investuje 51,2 miliardy Kč (!) do vývoje elektromobility.

Evropské plány na uhlíkovou neutralitu do roku 2050 také do značné míry vycházejí z předpokladu upouštění od fosilních paliv v osobní dopravě. Tyto záměry nahrávají představě, že lithium je „ropa budoucnosti“ – surovina nezbytná pro energetiku a dopravu. Má to ale dva háčky – cena lithia bude závislá na technologickém vývoji, kdy v krajním případě může dojít k nahrazení lithia v bateriích zcela jiným kovem (například sodíkem), a na poměru poptávky a nabídky. Přední světové těžařské společnosti se už nyní kromě lithia zajímají take o další kovy potřebné k výrobě baterií – kobalt, nikl a platinu. Vyčíslovat předem hodnotu ložiska na Cínovci proto v současnosti není ničím jiným než populistickou hrou některých politiků.

Německá spolupráce…

Tahounem na poli zelených technologií mezi státy EU je Německo, které vyhlásilo ambiciózní plán docílit uhlíkové neutrality do roku 2050 i bez evropské dohody. Významnou součástí tohoto plánu je přechod na elektromobilitu a schopnost uskladnění energie z obnovitelných zdrojů, na což se Němci koncepčně připravují – v dohledné době má započít těžba lithia na německé straně Krušných hor a firma ACI Systems s podporou Spolkové republiky Německo podepsala dohodu o spolupráci s bolivijskou státní firmou Bolivian Lithium Deposits (YLB). Bolivijské zásoby jsou tak atraktivní, protože se podle průzkumů jedná o druhé největší naleziště lithia na světě a kov je zde přítomen ve slaných povrchových vodách. Jeho zpracování je díky tomu levnější a jednodušší, než v případě hlubinné těžby.

Oba státy se dohodly, že až 80 % vytěženého hydroxidu lithia bude exportováno právě do Německa. Těžba má začít v roce 2022, a v ideálním případě se počítá s produkcí v objemu 40 tisíc tun lithia, každý rok po dobu 70 let. Tato dohoda představuje win-win situaci pro všechny zúčastněné, protože zchudlá Bolívie tím získá stabilní příjem z bílé ropy a Německo si zase zajistí surovinové krytí pro plnění své energetické koncepce. Německá firma ACI Systems uspěla v konkurenci sedmi firem z Číny, Ruska a Kanady, mimojiné díky podpoře německé vlády, která nabídce dodala největší důvěryhodnost. Spolková vláda se také loni rozhodla podpořit firmy vyrábějící baterie nové generace státní subvencí ve výši miliardy euro. Odborníci přitom upozorňují, že i tak bude těžké dohnat náskok, který už před Německem má na tomto poli Jižní Korea, Japonsko a Čína.

… a české vydírání

Jak se jeví ve světle německého vývoje česká debata o lithiu? Mírně řečeno jako velmi nekoncepční. Během posledních let prošla několika turbulentními zvraty. Noviny nejprve psaly o „pokladu pod Krušnými Horami za stovky miliard“ a u veřejnosti převládl pocit, že tyto stovky miliard stačí jen zvednout ze země. Následovala již notoricky známá „kauza lithium“, ke které se před parlamentními volbami 2017 vyjádřily zřejmě všechny politické strany. Spustilo ji memorandum o porozumění, ve kterém se konstatovalo, že pokud australská firma European Metals Holding (EMH) bude lithium v Česku těžit, měl by se kov u nás i zpracovávat do finální podoby ve formě baterií. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš však prohlásil, že lithium by měla těžit státní firma Diamo a memorandum s Australany je pro českou stranu nevýhodné. Padl dokonce výrok o možném podání trestního oznámení na tehdejšího ministra průmyslu a obchodu za ČSSD Jiřího Havlíčka.

Nejnovější vývoj ale nakonec ukazuje jiným směrem než ke státní firmě Diamo. O těžbu se totiž začala zajíma skupina ČEZ prostřednictvím své dceřinné společnosti Severočeské doly. Energetický gigant se rozhodl poskytnout EMH půjčku ve výši 2 miliony eur, kterou si buď nechá vrátit, nebo ji promění na akciovou účast. Podle generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše je ve hře dokonce navýšení kapitálové účasti na majoritní podíl. Ze strany EMH a její dceřinné společnosti Geomet se zřejmě jedná o snahu zajistit si účast českého státu na projektu, aby tak zahájení těžby bylo i v jeho finančním zájmu. Možné benefity pro ČEZ zase vyplývají z potenciálu lithia při výrobě velkokapacitních baterií pro ukládání energie. Narozdíl od sousedního Německa jsme ovšem k celkem logickému cíli, to je spolupráci státu na těžbě, dospěli metodou nátlaku a populistických kampaní, což mimojiné vede k technologickému zaostávání za asijskými tygry. Způsob vyjednávání s australskou EMH nás navíc z hlediska investiční pověsti posouvá daleko na východ, kde se na zahraniční investory hledí apriori s nedůvěrou.

Zahozený poklad

Jaké bude mít příběh o těžbě lithia v Česku vyústění? Kvůli populistům zaznívá z České republiky vzkaz, že v případě zájmu o strategické a dlouhodobé investice si musíte nejprve vybudovat politické předmostí, abyste nebyl obviněn ze snahy o krádež národního majetku. Společnost EMH se provinila jen tím, že rozjížděla byznys v ČR před volbami a těžba lithia se některým hodila jako klacek na politické oponenty.

Pokud se podaří dohnat zameškaný čas a težba začne kolem roku 2022, jak bylo původně v plánu, měla by již cena lithia jít opět nahoru. Zhodnocení českých lithiových zásob ale závisí na naší schopnosti lithium vytěžit a zpracovat. Jakékoliv mávání čísly a grafy na papíře nepřináší ekonomice vůbec nic. Významný příspěvek do státního rozpočtu a vytvoření několika tisíc pracovních míst budou možné pouze tehdy, pokud se český stát rozhodne pro spolupráci a podporu, nikoliv pro permanentní konflikt a vydírání. Občanům ČR tak nezbývá než vyvíjet tlak na odpovědné představitele, aby místo laciného populismu prokázali své skutečné diplomatické a obchodnické schopnosti. A dokázali pro Českou republiku vyjednat důstojné partnerství, které bude výhodné pro obě strany. Jinak je možné, že „poklad pod Krušnými horami“ ztratí svou hodnotu stejně rychle, jako ji nabyl.

Co je to lithium? (Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu)

Lithium (Li) je stříbrolesklý a velice reaktivní kov vyskytující se ve formě sloučenin s různým obsahem lithia. Lithiové minerály včetně cinvalditu vyskytujícím se v cínoveckém ložisku obsahují poměrně nízké procento lithia. Kromě elektroprůmyslu se využívá také v také ve sklářství, při výrobě polymerů nebo ve farmacii.

Světové zásoby lithia (Zdroj: U.S. Geological Survey)

1. Argentina (14,8 milionů tun)
2. Bolívie (9 milionů tun)
3. Čile (8,5 milionů tun)
4. Austrálie (7,7 milionů tun)
5. Čína (4,5 milionů tun)
6. Kanada (2 miliony tun)
7. Mexiko, (1,7 milionů tun)
8. Česko (1,3 milionů tun)
9. Demokratická republika Kongo (1 milion tun)
10. Rusko (1 milion tun)
11. Srbsko (1 milion tun)