Bezemisní výroba oceli? Ve Švédsku uvádějí revoluční metodu v život
Výroba oceli je energeticky velmi náročná. V současné době jsou uhlí nebo zemní plyn využívány k zajištění velmi vysokých teplot k tavení a míchání rud a slitin. Švédsko zahájilo spolupráci s průmyslem na vývoji alternativy k uhlí a zemnímu plynu pro výrobu oceli. K tomuto účelu by měl sloužit vodík.
Využití vodíku může výrobu oceli zcela změnit. Základem procesu je využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro výrobu vodíku a kyslíku z vody. Využitím obnovitelných energií se celý proces výroby oceli stává téměř bezemisním. Celá technologie má název HYBRIT (Hydrogen Breakthrough Ironmaking Technology).
V červnu byl položen základní kámen pilotní ocelárny s technologií HYBRIT ve městě Luleå. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil i švédský předseda vlády Stefan Löfven. Hlavními investory jsou společnosti SSAB, LKAB a Vattenfall. Dalším investorem se stala Švédská energetická agentura. Celková investice činí téměř 1,4 miliardy švédských korun (3,46 miliardy korun). Švédska energetická agentura investuje celkem 528 milionů švédských korun a tři výše zmíněné soukromé společnosti celkem 830 milionů švédských korun. Tím se technologie HYBRIT dostává z úrovně teoretické do praxe.
Projekt získal zelenou na začátku tohoto roku a zahájení provozu se očekává na konci roku 2020. Nová ocelárna má sloužit pouze k rozsáhlému testování a k rozvoji technologie HYBRIT. Technologie HYBRIT má zahájit ostrý provoz okolo roku 2035.
„Zkoušení v průmyslovém měřítku je přínosnější než zkoušení v laboratorním prostředí. Umožňuje nám to přiblížit se budoucímu provozu a výrobu od začátku zefektivnit. Jsme velmi šťastní, že jsme schopni přistoupit k další fázi a dostat se o krok blíž k našemu cíli výroby bezemisní oceli se všemi jejími přínosy pro životní prostředí,“ říká Mårten Görnerup, generální ředitel společnosti HYBRIT.
HYBRIT má potenciál snížit celkové emise oxidu uhličitého ve Švédsku o 10 % a ve Finsku o 7 %. Technologie má navíc globální potenciál snížit emise oxidu uhličitého v ocelářském průmyslu.
„Bezemisní produkce oceli začíná v dolech a LKAB intenzivně pracuje na tom, jak by měla vypadat budoucí peletizační zařízení, aby se jednalo o energeticky účinný výrobní proces. Výzvou pro společnost LKAB v projektu HYBRIT a naším příspěvkem je vyvinout pelety s přímým snížením obsahu oxidu uhličitého. Ocelárna s technologií HYBRIT je to správné místo, kde si můžeme naše nové technologie vyzkoušet v průmyslovém měřítku,“ říká Jan Moström, prezident a generální ředitel společnosti LKAB.
„Začneme-li budovat pilotní ocelárnu, kde budeme vyvíjet a rozšiřovat technologii výroby bezemisní oceli, děláme důležitý krok kupředu směrem k cíli společnosti SSAB, kterým je bezemisní výroba do roku 2045. Jsme hrdí na to, že jsme součástí důležitého a náročného technologického posunu, který může vyústit v řešení našeho klimatického problému“, říká Martin Lindqvist, prezident a generální ředitel společnosti SSAB.
„Vattenfall chce docílit toho, aby společnost fungovala bez fosilních paliv během jedné generace. Podpora změny výroby oceli je jedním z nejdůležitějších příspěvků, které můžeme dát. Využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů k rozsáhlé výrobě vodíku může umožnit technické změny, které budou mít velký dopad na vznik emisí“, říká Magnus Hall, prezident a generální ředitel společnosti Vattenfall.
Zdroj úvodní fotografie: Steel Guru
Mohlo by vás zajímat:
Ono i u některých dobrých věcí se říká, že budou za 30 let. A to se taky furt posouvá.
Do prvního výbuchu dobrý ... .
o výbuch ani tak nejde, ono bouchá vše, ale ocel s obsahem vodíku je nepoužitelná, je křehká a to bude ta nejdůležitější oblast na zkoušení.
Z tekuté oceli vodík vybublá dřív, než z ní něco vyrobíte, úplně stejně, jako v klasické výrobě vybublá kyslík, když se ze surového železa vyrábí ocel.
Přímá redukce železné rudy vyžaduje vhánění vodíku a oxidu uhelnatého, ale dál je třeba v peci topit, takže to jsou dva různé druhy použití vodíku a to je předpokládám podstata celého projektu. Buď se bude (jeho větší část) vyprodukovaného vodíku pod pecí spalovat, nebo (to spíš) poputuje do palivových článků a pece se budou dál roztápět elektřinou... Spíš to bude o výrobě a nakládání s vodíkem v jiné oblasti (v průmyslu), než v automobilismu, než že by se konala nějaká technologická revoluce, primární výzkum atd.
Každá ocelárna už má dnes, jako součást výrobní linky, odplynění oceli. Bez něj by nebyla schopna vyrobit konkurenceschopnou ocel.
Vodíková křehkost není jednoduché odplynění.
Kdy to dojde těm blbům v dalších státech, že uhlí , ropa a plyn jednou nebude!!!! Pořád jim to říkají a nikdo na to nereaguje. Jen státy ve Skandinávii se snaží hodně a jdou si za tím že šetří přírodu. Jen se všude se vším hýří nešetří a ničí. Samá dálnice, mraky aut, elektráren a emisí jak n.a.s.r.á.n.o. Tímhle jednou všechno vyhyne.
Řešíte 2 věci dopatlané dohromady. Uhlí je na 200-500 let. Ropy 50 (a možná 200?)let.
Problém snížení emisí je horší ale řešitelný elektrikou například z větu i jádra.
Když jsem před 40 lety studoval, říkal nám prof. Eliášek (VŠCHT), že ropa dojde za 50 let. Nedávno jsem se dočetl, že ropa dojde (opět) za 50 let. Spíš se mi zdá, že těch 50 let je takový dobrý termín (asi ještě budeme žít my nebo naše děti) k dosažení vyšší ceny ropy i navýšení peněz na geologický průzkum nebo výzkum náhražek ropy. Zárověň je to dost dlouhá doba a po 50 letech málokdo bude neúspěšnému prognostikovi jeho předpověď vyčítat. Už proto, že část pamětníků se změní na sklerotiky. Tak rychle píšu, než mě to potká ....
Ono možná ani nejde o to, kdy tyto suroviny dojdou, ale jestli se lidstvo jako takové dočká toho, že by došly, jestli je nepřestane spalovat.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se