Větrné elektrárny v Česku: Zablokují je překážky, nebo přijde změna?

Po energetické krizi v roce 2022 se v České republice začala věnovat větší pozornost rozvoji obnovitelných zdrojů energie a transformaci energetiky. Mediálně největší prostor ovládla fotovoltaika. Mnohé firmy, energetické komunity i developeři však upírají naděje také k oživení větrné energetiky, která v České republice dlouhodobě stagnuje. Nadějí na změnu může být nový Stavební zákon, avšak zásadní roli bude hrát především změna přístupu obyvatel.

Ke konci roku 2023 bylo na území krajů nainstalováno celkem 352 MW instalovaného výkonu větrných elektráren, přičemž od roku 2007, kdy došlo k největšímu rozvoji výstavby, bylo instalováno pouze 236 MW. Pro srovnání, například sousední Rakousko nainstalovalo jen za minulý rok 331 MW a nyní disponuje přibližně desetinásobkem instalovaného výkonu České republiky.

Silně vzestupný trend je vidět i v Polsku, kde větrná energetika až donedávna rovněž stagnovala. Minulý rok ale přibylo více než 1 150 MW a podle kroků tamní vlády se zdá, že rozvoj bude nadále pokračovat. Výjimkou je Slovensko, kde pojem větrná energetika prakticky neexistuje.

Z těchto čísel vyplývá, že Česká republika zaostává, kromě Slovenska, nejen za svými sousedy, ale i za evropskými trendy. Evropa v roce 2022 nainstalovala 18,3 GW větrných elektráren a podle očekávání organizace WindEurope by v letech 2024–2030 mělo být v Evropě instalováno 260 GW nového výkonu větrných elektráren.

Dnes to vypadá, že s opětovným zájmem o obnovitelné zdroje energie by se mohlo blýskat na lepší časy i pro větrné elektrárny. Podle dat České společnosti pro větrnou energii obdrželo v minulosti více než 1,5 GW větrných elektráren souhlasné posudky EIA. Zdá se, že v šuplících developerů leží stále spousta projektů, které by bylo možné realizovat. Otázkou zůstává, nakolik různá omezení umožní přiblížit se plnému potenciálu, který se odhaduje na přibližně 2,5 GW.

Nefouká jak v Dánsku, ale...

Je pravda, že Česká republika může ve větrné energetice jen tiše závidět přímořským zemím, jako je Dánsko nebo Nizozemsko, které patří mezi evropské velmoci. Koneckonců, například v Nizozemsku mají větrné mlýny dlouhou tradici, a proto není divu, že se větrné energetice daří i dnes.

Česká republika takovou tradici nemá, nedisponuje mořem ani rozsáhlými nížinami s ideální rychlostí větru. Přesto zde existuje mnoho nevyužitých lokalit s potenciálem. Asi nejznámější jsou větrné parky v Krušných horách nebo Jeseníkách. Kromě těchto regionů má relativně dobré podmínky také kraj Vysočina. Zde se nachází více lokalit, kde se pohybuje rychlost větru ve výšce nad 100 metrů v průměru okolo 6 m/s. To je hranice, která umožňuje ekonomicky efektivní provoz elektráren.

Technický potenciál však značně omezují další faktory, které brání realizaci staveb. Mezi nejvíce zmiňované patří chráněná území, která často nabízejí ideální rychlosti větru. Do roku 2016 bylo v ČR vyhlášeno 26 chráněných krajinných oblastí o celkové rozloze 10 761,11 km², což je 13,6 % rozlohy ČR. Na seznam by se navíc měla přidat CHKO Krušné hory, která by měla být největší s rozlohou až 1 200 km². To by investorům a developerům při přípravě projektů rozhodně nepomohlo.

Pokud k těmto omezením připočteme nemožnost stavět v dobývacích prostorech (necelých 1 259 km²), vojenských újezdech (823 km²), leteckých prostorách nebo v dosahu vojenských radarů, množství vhodných ploch pro větrné elektrárny se rychle snižuje.

V neposlední řadě je tu překážka, která se v České republice často skloňuje – vzdálenost od obydlí. Právě tato podmínka často vede k tomu, že projekty zůstávají jen na papíře. Hustota zalidnění je přitom velmi podobná jako v Rakousku, kde se větrným elektrárnám daří, a přibližně třikrát nižší než v Nizozemsku, kde větrné elektrárny minulý rok vyrobily 29 TWh elektřiny. To je přibližně stejný objem elektřiny, jaký v roce 2023 dodaly do sítě české jaderné elektrárny.

Ztracenou situaci může zlepšit nový zákon, klíčový je ale názor veřejnosti

Nový stavební zákon, novela liniového zákona, novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a kombinace s takzvanou novelou Lex OZE 1 – to je výčet zákonů, které mají pomoci s rozvojem výstavby obnovitelných zdrojů v ČR. Jednou z očekávaných novinek je například možnost stavět obnovitelné zdroje za určitých podmínek v zastavěné oblasti bez změny územního plánu, nebo bez povinnosti EIA u menších větrných parků do tří turbín.

Na první pohled se zdá, že by se rozvoj větrných elektráren díky změnám mohl dát do pohybu. Problém spočívá v tom, že to je možné jen za předpokladu, že elektrárny nebudou umístěny v chráněných lokalitách nebo méně než tři kilometry od jiných elektráren. Vzhledem k tomu, že v oblastech CHKO často leží značný potenciál, je otázkou, jak účinná tato opatření v praxi budou. Pravidlo vzdálenosti více jak tří kilometrů od jiných elektráren navíc limituje development větších parků v lokalitách nabízejících ideální podmínky.

Určitý posun by mohlo přinést zavedení tzv. akceleračních zón, které fungují v celé řadě evropských států. O jejich zavedení by však mělo být zveřejněno více informací až v následujících dvou letech.

"Pro zrychlení rozvoje je potřeba obcím - na celém území ČR, nikoliv pouze v připravovaných akceleračních oblastech - umožnit vyšší míru autonomie. Obce by měly mít možnost překonat překážku plošných zákazů "shora" a měly by mít jistotu části výnosu od provozovatelů i v případech, kdy se nedohodnou s provozovateli přímo," řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.„Potřebujeme rovněž konkrétní, jasná pravidla pro stavbu obnovitelných zdrojů, především větrných elektráren, v lese a transparentní, nediskriminační přístup pro využití státních lesních pozemků. Nový zákon o zrychlení OZE je někdy chybně chápán jako zákon o akceleračních oblastech, ale takový výklad je nepřesný a soustředit se jen na pár procent území Česka by zbrzdilo rozvoj energetiky,” dodal Štěpán Chalupa.

Ani změna všech zákonů však neřeší hlavní důvod, proč se větrným elektrárnám v České republice nedaří, a tím je přetrvávající odpor veřejnosti a municipalit. Tento trend potvrdila i nedávná referenda, ve kterých obyvatelé obcí ve většině případů zamítli výstavbu elektráren ve své blízkosti. Je tudíž otázkou, jak zvýšená aktivita velkých značek, jako je Skupina ČEZ nebo Pražská energetika, pomůže na poli větrné energetiky posunout veřejné vnímání směrem kupředu.