Švédská firma dál staví větrné elektrárny ze dřeva, díky tomu mohou být vyšší
Ve Švédsku při stavbě větrných elektráren dál experimentují s novým materiálem a stožáry pro uchycení větrníků s turbínami vyrábějí ze dřeva. Firma Modvion nedávno dokončila poblíž Göteborgu dosud nejvyšší dřevěný větrník, jehož sklolaminátové lopatky sahají do výšky 150 metrů. Podle jejích majitelů ale technologie umožňuje stavět ještě vyšší stožáry, a lépe tak využít energii z větru, který ve větších výškách vane silněji, napsal server BBC.
Standardním materiálem pro stavbu sloupů pro větrníky je ocel, pokud by ale stožáry měly být vyšší, byl by to problém zejména vzhledem k logistice. Stožáry se totiž staví z obrovských dílů, které je potřeba na místo nějak dostat, a to není kvůli rozměrům tunelů, silnic a mostů už nyní nijak jednoduché. Kdyby měly být díly ještě rozměrnější, bylo by to prakticky nemožné.
Technologie stavby z prefabrikovaných dřevěných dílů je jednodušší zejména v tom, že lze stavět z menších částí, které se snadno převážejí. Díly se vyrábějí až ze 144 vrstev dýhovaného dřeva, desky jsou pak extrémně odolné, ale i flexibilní. „Je to náš tajný recept… A protože dřevo je lehčí (než ocel), je možné stavět vyšší turbíny s použitím menšího množství materiálu,“ tvrdí David Olivegren, jeden se spoluzakladatelů firmy Modvion.
Mezi investory ve firmě Modvion je i jeden z největších výrobců větrných turbín na světě, dánská společnost Vestas. „Připadá nám to zajímavé i vzhledem k tomu, že jde o ekonomicky životaschopné řešení, které je odpovědí na problémy s dopravou a zároveň je udržitelné,“ uvedl její zástupce Jan Hagen.
Mohlo by vás zajímat:
Zajímavé řešení. Co životnost a údržba?
Životnost bude dána tím, jak moc původní dřevěný materiál "znásilníte" pomocí impregnace, umělých pryskyřic a povrchovou úpravou. Zkušenost z dřevěných rozhleden (nehledě na nesmyslnost dotačního stavění v lokalitách s 3 návštěvníky za den). Čisté dřevo není řešením, vše ostatní už bude kompromisem.
Krásná bude recyklace takového materiálu, v lepším případě prostě proletí komínem v horším se i s impregnací zakope na skládku a bude zde riziko úniku chemikálií. Domnívám se, že lépe by se recyklovali ocelové tubusy, klidně by mohli být z více částí než ty dnešní.
A co přijít s dopravou neomezovanou pozemní infrastrukturou, třeba nákladní vzducholoď by dostala velké díly prakticky kamkoliv, omezení by představovalo jen počasí
Ten důvod je prostý , vzducholoď funguje na tom principu ,že je lehčí než vzduch a proto z logiky věci nemůže být příliš nákladní , například hmotnost gondoly velkých VTE je 350 tun lopatky 23 tun i více. Největší plánovaná vzducholoď na světě ( cena prototypu 220 mil USD měla mít nosnost 36tun a dolet 370km ( Boeing , vzducholoď SkyHook ) pokud si pamatuji projekt zkrachoval (2010). Další věc je počasí VTE se z principu staví na větrných místech což je zcela nevhodné pro vzducholodě. Podle mě je cesta k cíli jiná a to jsou dělené lopatky. až někdo postaví lopatky , které se nechají složit přímo na místě , tak se budou moci stavět obří VTE i na souši.
Důvodů je víc a jsou prosté. Teď když chcete vte na nějaké větrné hůrce tak potřebujete zpevněnou komunikaci až nahoru, a někde ani toto není technicky možné. Současné vzducholodě mají nosnost 150t, nebude problém dostat se na odlehlý kopec, dopravit techniku nahoru k připravení základů a natažení kabelů, přepravit časti elektrárny a smontovat, prakticky bezemisně - vzducholodě jsou elektrické, pohon neřeší vztlak, bez nutnosti budování složitější infrastruktury. Závislost na počasí ano, ale na větrbých místech nefouká vítr 24/7/365, Němci by mohli vyprávět
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se