Kdo je Kamala Harrisová, kandidátka na prezidenta USA, z pohledu energetické politiky?

Souboj o prezidentské křeslo ve Spojených státech doznal změn. Současný prezident Joe Biden odstoupil z kandidatury a jeho místo zaujala dosavadní viceprezidentka Kamala Harrisová, jejíž oficiální nominaci před pár dny potvrdila demokratická strana. Kdo je Kamala Harrisová z pohledu energetické politiky? Jaká energetická témata lze spojovat s její osobou, co se minulosti i budoucího výhledu týče?

V nedávné době stále více sílily tlaky, i z vlastní strany, aby Joe Biden nepokračoval v prezidentské kandidatuře. Tak se také stalo, přičemž předpokládanou náhradou se stala Kamala Harrisová, dosavadní viceprezidentka, bývalá generální prokurátorka a senátorka. Harrisová bude v padesáti devíti letech usilovat o historický prim, stát se první ženou v amerických dějinách, která usedne za stůl v Oválné pracovně.

S nástupem volební kampaně je proto na místě zajímat se o to, jaká témata bude Harrisová prosazovat. Jedním z klíčových je právě energetický sektor, jehož podobu do jisté míry poslední čtyři roky spoluutvářela, ačkoliv její vliv z pozice druhé osoby ve státě lze jen těžko hodnotit. Jinými slovy, nyní může Harrisová odkrýt karty a ukázat, jakým směrem by podle ní měly Spojené státy směřovat.

Od státní zástupkyně přes prokurátorku k viceprezidentce

Úvodem je nutné zmínit, jak se k tématu energetiky Harrisová vyjadřovala v minulosti, neboť právě minulost dokáže vhodně ilustrovat její preference. V roce 2005, jako státní zástupkyně okresu San Francisco, zmínila: „Zločiny proti životnímu prostředí jsou zločiny proti komunitám, proti lidem, kteří jsou často chudí a zbavení volebního práva.“ V souvislosti s výrokem oznámila vznik nové úřední jednotky pro ochranu životního prostředí.

V roce 2015, již jako generální prokurátorka Kalifornie, Harrisová prosadila trestní stíhání společnosti Plains All-American Pipeline kvůli úniku ropy u kalifornského pobřeží. V roce 2016 se zasadila o vyrovnání se společností Volkswagen, která používala poruchová zařízení k obcházení emisních testů ve svých vozidlech s naftovými motory.

V témže roce, kdy poprvé kandidovala do amerického Senátu, zmínila myšlenku exportovat kalifornský systém obchodu s emisními povolenkami (Cap-and-Trade) na národní úroveň. Připojila se také k návrhu zákazu plastových brček nebo žalovala Obamovu administrativu kvůli plánu frakování u pobřeží Tichého oceánu. Frakování je vůbec jedním z nejskloňovanějších témat, které se Harrisové dotýkají, o tom však později.

Následující rok, tedy 2017, se Harrisová stala americkou senátorkou, následně se stala také spolupropagátorem projektu Green New Deal, plánu na transformaci celé americké ekonomiky, který však v Kongresu daleko neprošel. Některé jeho prvky ale Harrisová implementovala v pozdější Bidenově administrativě, která startovala volební kampaní v roce 2019.

V té však kandidoval každý sám za sebe, přičemž Harrisová byla v klimatické agendě mnohem ambicióznější než Joe Biden. Obsah agendy lze zmínit výčtem několika momentů, a to sice daně za znečištění klimatu, investice bilionů dolarů na snížení skleníkových plynů nebo zmíněný zákaz frakování. Poslední jmenovaný zákaz „zvednul ze židle“ státy jako Pensylvánie, Michigan, Ohio či Nové Mexiko, kde frakování představuje základní kámen jejich ekonomiky a statisíce pracovních míst. Po následné spolukandidatuře a Bidenově prezidentském zvolení vzala tento výrok velice rychle zpět.

Administrativa Biden–Harrisová

Administrativa Biden–Harrisová, která rozhodovala o dění ve Spojených státech poslední čtyři roky, může být vnímána obojace. Na jedné straně prezident U.S. Oil and Gas Association Tim Stewart tvrdí, že "Bidenova administrativa byla vůči ropnému a plynárenskému průmyslu nejnepřátelštější ze všech administrativ v historii". Politická skupina Evergreen Action naopak kontruje tvrzením, že tato administrativa má na kontě nejdůležitější klimatické úspěchy a do historie vstoupí jako klimatický šampion.

Faktem je, že Harrisová byla a je častým mluvčím Bidenovy politiky v oblasti životního prostředí, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Nelze opomenout účast na stěžejním Zákoně o snižování inflace nebo reprezentaci na klimatické konferenci COP28, kde zavázala Spojené státy ke zdvojnásobení energetické účinnosti a ztrojnásobení kapacit obnovitelné energie. V neposlední řadě je vhodné zmínit roli při zavádění politik v rámci Agentury pro ochranu životního prostředí (U.S. Environmental Protection Agency), kde se zasadila o přidělení 20 miliard dolarů do „Fondu pro snížení skleníkových plynů“.

Za dobu svého působení ve funkci viceprezidentky Harrisová dále podpořila politiky, jako je zrušení ropovodu Keystone XL v první den jeho nástupu do funkce, průtahy při povolování ropovodů a plynovodů, odmítání ministerstva vnitra pořádat včasné prodeje federálních nájmů a současnou "pauzu" v povolování infrastruktury pro vývoz zkapalněného zemního plynu.

Kdo je Kamala Harrisová?

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že Kamala Harrisová je bojovník za klimatickou spravedlnost, jejíž sympatie k zelené politice nelze přehlédnout, neboť jsou naprosto signifikantní. Z předložených příkladů vyplývá, že Harrisová je již řadu let hlasem, který prosazuje především životní prostředí, a naopak se nebojí upozadit zájmy ropného a plynárenského průmyslu na cestě za udržitelnou budoucností. Ve svých názorech je poměrně konzistentní, ač její zpětné prohlášení o frakování, jehož podstata (frakování) je konec konců v jejích očích rozhodně špatně, působí poněkud ošemetně. Nicméně to je realita americké politiky.

Do voleb bude každopádně vstupovat z pozice pomyslné zelené levice, která je v mnoha ohledech naprostým opakem jejího soupeře Donalda Trumpa. V některých otázkách, jako právě v té environmentální, stojí na zcela opačných pólech, nicméně je na pováženou, který z těch dvou pólů je více pragmatický. Ať už je to tak nebo tak, jasno o tom, kdo zasedne v Bílém domě na další čtyři roky, bude po volbách 5. listopadu.