První plán rozvoje přenosové soustavy pro mořské větrné elektrárny je na světě

Podle plánu zveřejněného evropskou sítí provozovatelů přenosových soustav bude do roku 2050 nutné zabezpečit robustní propojení větrných elektráren postavených na moři se zákazníky na pevnině. To si vyžaduje vybudování přenosové soustavy dlouhé nejméně  54 000 kilometrů a investice kolem 404 miliard eur. 

Podle cílů zveřejněných v plánu mají do roku 2050 evropské země instalovat až 354 GW mořských větrných elektráren, což je více než desetinásobek dnešního instalovaného výkonu. Pokud by se do plánů přidaly i cíle Norska a Spojeného království, celková instalovaná kapacita větrných elektráren na moři by vzrostla na 496 GW.  Meziroční nárůst instalovaného výkonu je stanoven na minimálně 22 GW, přičemž v posledních letech byl tento růst kolem 2,5 GW.

Drtivá většina dnešních větrných elektráren je s pevninou propojena přímým propojením. Takzvaná hybridní propojení, které jsou  kapitálově náročnější, momentálně reprezentují pouze něco málo přes 5 % všech propojení.  ENTSO-E předpokládá, že přímá propojení budou nejrozšířenější i do budoucna. Významně však přibydou hybridní propojení, pro která bude nutné vybudovat velmi specifickou infrastrukturu. Odhaduje se, že podíl hybridních vědení na všech propojeních bude v roce 2050 přes 20 %.

Komisařka EU pro energetiku Kadri Simsonová uvítala plán rozvoje pobřežní sítě ENTSO-E s vyjádřením, že „odráží směr stanovený EU“ a díky příspěvku členských států EU činí stávající evropské energetické plány na moři „ještě ambicióznější“. Generální ředitel WindEurope Giles Dickson zase  řekl, že plán „pomůže lidem rozhodnout se, jak nejlépe vybudovat offshore sítě“ a identifikovat úzká místa.

Technologie budoucnosti

Hybridní propojení se vyznačují větší bezpečností celého systému, mají pozitivní vliv na redukci cenových rozdílů mezi jednotlivými trhy a napomůžou k efektivnějšímu využití a distribuci energie vyprodukované na moři.

Na druhou stranu představují komplexnější systém, který si vyžaduje náročnější plánování a větší počet záložních a ochranných zařízení, která budou předcházet vážným poruchám. Rovněž bude nutné postarat se o precizní koordinaci mezi jednotlivými aktéry, která v případě nehody zabezpečí adekvátní a včasnou reakci.

Evropská síť provozovatelů přenosových soustav přiznává, že vybudování těchto aktiv bude velice obtížné. Nicméně pro vytvoření robustního a propojeného systému, který bude splňovat požadavky jak na moři, tak na pevnině, je tento krok nezbytný.

„Pokud to uděláme složitější – s větším počtem pobřežních větrných elektráren připojených k pevnině – nemůžeme to udělat s dnešními technologiemi, protože pokud máte poruchu, celá struktura se zhroutí,“ vysvětlil Gerald Kaendler, ředitel správy aktiv ve společnosti Amprion GmbH a předseda výboru pro vývoj systému ENTSO-E.

Podle ENTSO-E se dodatečná propojovací kapacita mezi zeměmi EU odhaduje na 13 GW se stejnosměrnými jističi do roku 2040 a dalších 7,5 GW bez nich. V rámci zemí EU se potřeba odhaduje na 13 GW se stejnosměrnými jističi a 2 GW bez.

Hybridní propojení přenosových soustav na moři, zdroj: ENTSO-E

Pak přicházejí výzvy s dodavatelským řetězcem, včetně „podpory výrobních kapacit, jako jsou lodě, loděnice, přístavy a přístavy pro montáž a rozmístění zařízení na moři, a lidských zdrojů pro návrh, stavbu a provoz pobřežních systémů.

Další překážka se týká dodávek kritických surovin, které jsou potřebné k vybudování infrastruktury.

"Výzva před námi je obrovská, protože trh s offshore infrastrukturou je nyní globální a zdroje jsou vzácné,“ dodalo ENTSO-E.

Užší politická spolupráce

Pobřežní větrné farmy jsou také často propojeny s více než jednou zemí, což vyžaduje užší koordinaci mezi vládami, vlastníky výrobních zařízení a provozovateli sítí než u tradičních projektů zaměřených na obnovitelné zdroje energie.

„Politika týkající se přístupu k síti a připojení k síti, zejména připojení hybridní sítě, je komplikovaná,“ řekl Giles Dickson z WindEurope. „Je nezbytné co nejdříve vyřešit problém se sdílením nákladů. Jinak hrozí, že EU přijde o investice,“ varoval.

Podle ENTSO-E bude překonání těchto výzev vyžadovat bezprecedentní spolupráci mezi veřejnými orgány a průmyslem v systémovém přístupu k plánování a výstavbě sítě.

Dobrou zprávou je, že tvůrci politik EU jsou si těchto výzev vědomi. V listopadu loňského roku Evropská komise představila akční plán, v kterém stanovila ambiciózní cíl vybudovat do roku 2030 alespoň 60 gigawattů (GW) větrné kapacity na moři a 300 GW do roku 2050. V porovnání s predikcemi od ENTSO-E se však jedná o menší hodnoty předpokládaného instalovaného výkonu.