Zavírání hnědouhelných lomů a dopady na dodavatelský řetězec

V současnosti se napříč médii objevují informace o konci uhlí v ČR a jeho možných dopadech na českou energetickou soustavu. Jednu z posledních zpráv přinesl Ekonomický deník. Ta je zajímavá tím, že se zamýšlí nejen nad dopady konce uhlí na elektrizační soustavu, ale také nad koncem uhelného dodavatelského řetězce.

Dodávky hnědého uhlí v ČR zajišťuje především 5 lomů: Vršany, Nástup - Tušimice (Libouš), Bílina, lom Jiří a lom Československé armády. Poslední zmíněný přerušuje svoji činnost v následujících měsících, jak informovala společnost Severní energetická před pár dny.

Jedná se tak o první lom, který doplatil na zpřísňující se regulaci, cenu emisní povolenky a nízkou cenu elektřiny. Všechny tyto faktory se totiž propisují do těžby v daném lomu, respektive do odběru uhlí z lomu, kdy mezi největší odběratele patří teplárny a elektrárny, jejichž provoz je těmito faktory negativně ovlivňován.

Ve spojitosti s uzavíráním lomu se budou uzavírat i uhelné elektrárny, které přijdou o dodavatele paliva. Jenomže se nejedná pouze o zavírání elektráren, ale je potřeba si uvědomit, že na dodávkách uhlí jsou navázány celé dodavatelské řetězce. Pokud pomineme lokální dopady na regiony, které zahrnují ekonomickou ztrátu pro desítky firem a tisíce zaměstnanců, tak přímo závislými na dodávkách uhlí jsou teplárny a závodní energetiky.

Takovým příkladem závodní energetiky může být podniková teplárna chemického závodu v Litvínově společnosti Orlen Unipetrol, která vyrábí velkou část pohonných hmot pro český trh. Ta pro tvorbu provozní páry využívá zhruba 1 milion tun nízkovýhřevného uhlí z lomu Vršany. Jedná se o uhlí, které je odlišné například od toho vysokovýhřevného z lomu ČSA, ale především existuje infrastruktura mezi těmito dvěma místy, která je logisticky výhodná.

Pokud by došlo v budoucnu k uzavření lomu Vršany, tak je otázkou, jakým způsobem a jak rychle by šlo toto uhlí nahradit.  Typ spalovaného uhlí totiž závisí na tom,  jakými kotli jsou v daném provozu vybaveni, tedy na podmínkách spalovacího procesu. A ty nelze úplně jednoduše změnit bez poměrně rozsáhlých investic a technologických úprav.

Právě typy uhlí a jeho vlastnosti poodkrývají problém, který se schovává za odstavováním hnědouhelných lomů, ale především na ně logisticky a infrastrukturně navázané dodavatelské řetězce v podobě tepláren, elektráren a podnikových energetik.

Kolik uhlí budeme v budoucnu potřebovat

Odpověď na tuto otázku by zajímala nejen provozovatele hnědouhelných lomů, ale také stát, který hovoří o řízeném odklonu od uhlí. Začínají se tak objevovat myšlenky o redukci otevřených lomů a ponechání v provozu pouze jednoho, který by vykrýval všechny hnědouhelné potřeby - nejčastěji se hovoří o lomu Bílina, který veřejně zmiňuje i skupina ČEZ.

Bílina má velký poměr skrývky a vytěženého uhlí - 4,39. To znamená, že v roce 2022 bylo nutno odtěžit 4,4krát více skrývky, než se vytěžilo uhlí a má tak vysoké náklady na skrývkování. Oproti tomu například lom Vršany má poměr 1,26, proto bude jeho provoz v budoucnosti pravděpodobně levnější.

Ekonomika Bíliny je závislá na odběrech uhlí, kdy zásobuje energetický komplex Mělník, který dodává teplo do Prahy a který má až do roku 2030 běžet na uhlí. Dále zásobuje elektrárnu Ledvice, což je nejmodernější provoz spalující hnědé uhlí. Nicméně postupný pokles cen elektřiny a růst ceny emisní povolenky postupně snižuje výnosnot hnědouhelných elektráren, hnědouhelné elektrárny se tak v budoucnosti přestanou vyplácet.

Opět se nabízí výše zmíněný problém s uzpůsobením kotlů na jiný typ spalování uhlí. Dalším aspektem fungování je vybudovaná infrastruktura, kdy přeprava uhlí probíhá výhradně po kolejích, které většinou vedou z lomu přímo na úpravnu uhlí a dále do míst spotřeby. Muselo by tak dojít k úpravě infrastruktury, kdy je zapotřebí pamatovat na to, že přeprava uhlí je nákladný proces, kvůli přepravovaným objemům v řádech stovek vagonů denně.

Prioritou by mělo být zabezpečení dodávek v zimních měsících, kdy nastává kritické období pro zásobování tepláren, jejichž transformace na jiné typy zdrojů není ani zdaleka dokončena. Chybí podpora pro plynovou KVET a samotné vybudování. případně přestavba stávajících zdrojů je záležitost na několik let, a nelze tedy očekávat dokončení okolo roku 2027, obzvláště v době zvýšeného zájmu o plynové turbíny.

Základní poučkou v případě energetické bezpečnosti je diverzifikace zdrojů dodávek, jak už nám historie několikrát ukázala. Ta pomáhá mitigovat riziko výpadku, které může nastat z různých důvodů. U dodávek uhlí nehrozí politické riziko, ale riziko přerušení kvůli technickým problémům. Ty mohou souviset se sesuvy, které se na lomech odehrávají, popřípadě poškozením technologie a různým závadám, které jsou v technologicky náročných provozech běžné. Rizikům se nedá nikdy kompletně vyhnout, nicméně se dají alespoň mitigovat, což je ostatně jedním z důvodů, proč potřebujeme kontrolovaný odchod od uhlí.