Jaké malé modulární reaktory se budou v Česku budovat?
Firma ČEZ chce do konce roku 2024 rozhodnout o výběru malého modulárního reaktoru, který využije k náhradě uhelných kogeneračních elektráren a tepláren. Na jeho vývoji i následné výrobě komponent by se měl významně podílet i český jaderný průmysl. Vybírá se ze tří modelů. Podívejme se na to, proč se rozhoduje právě mezi těmi třemi a proč už nyní.
V tomto týdnu ČTK publikoval informaci, že by společnost ČEZ do konce roku 2024 chtěla vybrat partnera pro vývoj, výrobu a provozování malých modulárních reaktorů v Česku. Podívejme se na tuto informaci podrobněji.
Co jsou malé modulární reaktory?
Malé reaktory se stavěly od počátku rozvoje jaderné energetiky, v principu každý typ reaktoru začínal jako malý. Zvětšování velikosti a výkonu bylo dáno ekonomickými důvody. Růst výkonu reaktoru je rychlejší, než je tomu u nákladů na jeho realizaci. Proto dnes dominují velké energetické reaktory. Podrobněji o současném stavu jaderné energetiky i v oblasti malých modulárních reaktorů je v poslední každoročním přehledu.
Jejich problém je spojen s jejich financováním. Jde o velmi velkou investici, která se začíná splácet až po jejím dokončení a zprovoznění. Většinou si na ní musí investor finance půjčit a klíčová je tak cena peněz a vhodné nastavení finančního modelu. Zároveň je přílišná velikost výkonu v rozporu s využitím v decentralizovanější podobě, hlavně v oblasti teplárenství a kogenerace.
Řešení by měly přinést malé modulární reaktory. Reálně nejde o úplně malé reaktory, jejich elektrický výkon je do 300 MWe, a u některých, jak uvidíme, až téměř 500 MWe. Umožnily by postavit velké reaktory postupně a tím umožnit rozložení realizace i splácení investice. Nebo by se mohly uplatnit v decentrálnějším režimu, u nás například jako náhrada současných kogeneračních uhelných elektráren a tepláren.
Ekonomiku těchto nových malých reaktorů by měla zajistit právě modulárnost. Předpokládá se, že by se skládaly z modulů, které by se ve velkých sériích vyráběly v továrnách a na staveniště, kde by se montovaly, by se přivážely. Snížení ceny by měla přinést právě sériovost a modulárnost. To je důvod, proč pro odpovídající ekonomiku malého modulárního reaktoru potřebujeme dostatečně velký počet potenciálních zákazníků.
Malé modulární reaktory by mohly nahradit také uhelnou elektrárnu Dětmarovice (zdroj: Wikipedie).
Stavět velké nebo malé reaktory?
Je třeba zdůraznit, že by sice zmíněná modulárnost a sériovost měla zlepšit ekonomiku malých modulárních reaktorů, ale v případě, že potřebujeme velký reaktor a můžeme zajistit vhodný finanční model, zůstává v každém případě ekonomicky výhodnější využít velký blok. Tak tomu je i v případě našich jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Zároveň je chceme stavět pro strategické zajištění dlouhodobých bezpečných dodávek elektřiny a tím je dán i finanční model s garancemi úvěru státem. V těchto elektrárnách máme lokality pro velké bloky a je tak rozumné zde stavět velké reaktory. A přesně to Česká republika a ČEZ předpokládají.
Malé modulární reaktory se tak u nás předpokládají jako náhrada uhelných kogeneračních elektráren a tepláren. Těch potřebuje ČEZ nahradit několik. Standardně mají tyto elektrárny určitý počet bloků s výkonem 200 MWe. Například elektrárna Dětmarovice měla původně čtyři bloky s tímto výkonem a nyní tři.
Alespoň podle mého názoru tak malé modulární reaktory nevytlačí ty velké a obě verze se budou v budoucnu využívat. Nejen u nás, ale i v Evropě a ve světě se budou stavět velké reaktory i ty malé modulární.
K čemu potřebujeme malé modulární reaktory?
Jak už bylo zmíněno, malé modulární reaktory by měly řešit problém s investorským finančním modelem. To v našem případě, kdy se velké bloky staví jako strategická investice v odpovídajícím finančním modelu, není potřeba.
Česká republika a firma ČEZ potřebuje naopak nahradit celou řadu uhelných kogeneračních elektráren a tepláren. Specifikou České republiky je totiž široké využívání centrálních zdrojů tepla a závodních elektráren a tepláren.
I samotná společnost ČEZ má řadu kogeneračních elektráren a tepláren. Jde například o zmíněné Dětmarovice se současným celkovým výkonem 600 MWe a elektrárnu Hodonín se dvěma bloky a celkovým elektrický výkon něco přes 100 MWe, která nyní spaluje z velké části biomasu. Elektrárna Ledvice má nyní v provozu jeden fluidní blok (4) s výkonem 110 MWe a superkritický blok (6) s výkonem 660 MWe a elektrárna Mělník má nyní dva bloky každý s výkonem 60 MWe. Elektrárna Prunéřov má v současné době tři bloky každý o výkonu 250 MWe, elektrárna Poříčí má tři bloky každý o výkonu 50 MWe a elektrárna Tušimice má nyní čtyři bloky každý o výkonu 200 MWe.
Firma ČEZ tak uvažuje, vzhledem ke své zkušenosti s jadernými zdroji, využít k jejich náhradě zhruba desítku malých modulárních reaktorů. V příslušných lokalitách by se podle potřeby a velikosti využívaných malých modulárních reaktorů postavil jeden až tři bloky. Preferované lokality jsou právě třeba Dětmarovice a Tušimice, ale i další. V současné době probíhá nejen geologické a seismické posuzování daných lokalit.
O využití malých modulárních reaktorů uvažují i další provozovatelé uhelných kogeneračních elektráren a tepláren. Vzhledem k tomu, že nemají dosud zkušenosti s provozováním jaderných zařízení, u nich tomu případně bude později.
Tři posuzované modely reaktorů
Firma ČEZ je zároveň zapojena do vývoje a výroby v oblasti jaderných technologií, vlastní například výzkumnou organizaci ÚJV a.s. a průmyslový podnik Škoda JS. Má tak zájem nejen o využívání malých modulárních reaktorů, ale chce se podílet i na jejich vývoji a výrobě. Proto by se ráda zapojila do přípravy malých modulárních reaktorů co nejdříve. To je i důvod, proč si vybírá potenciálního partnera už nyní. Zároveň potřebuje budovat tyto reaktory co nejdříve. To je důvod, proč si vybírá ze tří projektů, které jsou v nejpokročilejším stadiu příprav.
Jak už bylo zmíněno, pokud má být malý modulární reaktor ekonomicky úspěšný, potřebuje mít dostatečně vysoký počet potenciálních uživatelů. I z toho důvodu se vybíralo mezi reaktory, o kterých v Evropě uvažuje více zájemců. Jedná se o tři modely: reaktor Rolls-Royce stejnojmenné britské firmy, reaktor BWRX-300 japonské firmy GE-Hitachi a reaktor AP300 firmy Westinghouse. Ve všech případech se jedná o klasické lehkovodní reaktory.
První prototypový blok by se postavil v lokalitě Temelín, je tu pro něj už vyčleněno místo. Zde v principu jeho výkon potřeba není, ale snadnější bude jeho licencování. Jedná se o jadernou lokalitu a všechna povolování by tak měla probíhat snadněji a rychleji. Zde se pak vytvoří mustry pro stavební řízení a další povolovací procesy, které umožní hladkou a rychlou výstavbu i v dalších lokalitách. Malý modulární reaktor v Temelíně pak bude sloužit také jako školící pracoviště. Podívejme se jednotlivé posuzované možnosti.
Vizualizace malého modulárního reaktoru AP300 firmy Westinghouse (zdroj: Westinghouse).
Reaktor Rolls-Royce
Firma Rolls-Royce je intenzivně zapojena do oblasti jaderného průmyslu. Vyrábí například reaktory pro britské jaderné ponorky. Její projekt už je ve značně pokročilém stádiu vývoje. V tomto případě jde spíše o střední než malý reaktor. Jeho výkon postupně rostl a nyní je 470 MWe, což je téměř výkon současných dukovanských bloků. Jedná se o kompaktní třísmyčkový tlakovodní reaktor s velkým důrazem na pasivní bezpečnostní prvky. Reaktory by se měly pochopitelně intenzivně budovat ve Velké Británii. Uvažují však o nich i další evropské státy, například Švédsko a Polsko.
Reaktor AP300
Reaktor firmy Westinghouse by měl využít všechny zkušenosti získané při vývoji a realizací bloků AP1000. Půjde tak o zmenšenou verzi tohoto reaktoru, která využije všechny jeho technologie, které se osvědčily. Na tomto základě je možné připravit reaktor s pokročilým systémem pasivní bezpečnosti a pasivního systému cirkulace chladiva. O zavedení těchto reaktorů uvažuje USA i Kanada, ale i některé evropské státy.
Reaktor BWRX-300
Projekt japonské firmy GE-Hitachi je jediný varný typ reaktoru v této trojici. Jeho elektrický výkon je 300 MWe. Jde opět o zmenšenou verzi jejich velkého projektu ESBWR a ABWR, který využívá jejich osvědčené komponenty a technologie. I zde je zásadní důraz na pasivní přirozenou cirkulaci při chlazení a další pasivní prvky bezpečnosti. O využití tohoto reaktoru uvažují Kanada, Švédsko a Estonsko.
Vizualizace malého modulárního reaktoru BWRX-300 firmy GE-Hitachi (zdroj GE-Hitachi).
Závěr
Pokud chce Evropa a Česká republika reálně přejít k nízkoemisní energetice, neobejde se to bez jaderných zdrojů. Česká republika potřebuje kromě produkce elektřiny vyřešit i teplárenství a nízkoemisní zdroje pro centrální zásobování teplem. Proto má zájem o využití malých modulárních reaktorů. Firma ČEZ se chce podílet i na vývoji a produkci těchto zařízení. Potřebuje tak naskočit do přípravy těchto reaktorů co nejrychleji. Do konce roku 2024 by tak chtěla vybrat partnera pro rozvoj tohoto průmyslového odvětví ze tří potenciálních možností: reaktory Rolls-Royce, BWRX-300 a AP300. Jak již bylo zmíněno, uvažuje o těchto modelech celá řada dalších států v Evropské unii.
Je třeba připomenout, že malé modulární reaktory zatím nejsou v komerční nabídce firem. Ve světě funguje jen pár takových zařízení, a jedná se o velmi specifické případy. Jde o plovoucí jadernou elektrárnu Akademik Lomonosov, která je však ekonomicky konkurenceschopná pouze ve specifických podmínkách, jaké jsou třeba v severních oblastech Ruska. Dalším příkladem již provozovaného malého modulárního reaktoru je vysokoteplotní plynem chlazený reaktor HTR-PM v Číně. V tomto případě jde o specifický pokročilý reaktor. První klasický lehkovodní malý modulární reaktor se dokončuje v Číně. Jde o reaktor ACP100 (Linglong-1), který se v současné době dokončuje a do provozu by se měl dostat v roce 2026. Na srovnání jeho ekonomiky s velkými čínskými reaktory uvidíme i potenciál konkurenceschopnosti těchto zařízení i u nás.
První komerční malé modulární reaktory by se měly objevit na začátku třicátých let a tři posuzované ve výběru firmy ČEZ by měly být mezi nimi. A mezi prvními realizacemi by měl být i blok v Temelíně. Reálnou výstavbu malých modulárních reaktorů tak nelze čekat dříve než ve zmíněných třicátých letech. Pokud tedy mají malé modulární reaktory nahradit uhelné zdroje, je třeba tyto udržet do této doby. Současné fosilní zdroje by tak podle mého názoru neměly být vypínány před tím, než se jejich nízkoemisní náhrada (obnovitelná nebo jaderná) dokončí a uvede do provozu.
Po rozhodnutí o vítězi tendru na velké bloky, primárně pro lokalitu Dukovany, kterým se stala korejská firma KHNP s reaktorem APR1000, se blíží i rozhodnutí o dodavateli malého modulárního reaktoru. Šlo by o klíčovou událost v cestě k nízkoemisní energetice v České republice, která by mohla pomoci vyřešit naše potřeby elektroenergetiky a teplárenství. Pak bude potřeba vykonat extrémně velké množství práce a bude pro to potřeba mít velký počet pracovníků. Jde také o obrovskou možnost i výzvu pro náš průmysl, který by se mohl realizovat v těch nejmodernějších technologiích.
V současné době jsem se účastnil dvou akcí. Přednášel jsem pro studenty na každoroční Letní škole jaderného inženýrství, kde je pro mě fantastické se setkávat se studenty z řady českých technických vysokých škol a pozorovat jejich nadšení pro obor. Budou to právě oni, kteří budou plány realizovat. Na druhé akci jsem v současné době. Jde o Jaderné dny na Západočeské univerzitě v Plzni, kde se účastním panelů zaměřených právě na možnosti využití malých modulárních reaktorů v teplárenství. I zde je řada studentů, což naznačuje, že lidé pro realizaci plánovaných projektů budou připraveni.
Vystoupení o možnostech přechodu k nízkoemisní energetice v Česku pro podcast Vysoké napětí:
https://www.youtube.com/watch?v=5wiOqFuXU-g&list=PLGLb3t59V9EZGvSEoPBOvY-kIfYce5bRG&index=8Vystoupení o výsledcích tendru na výstavbu Dukovany II pro podcast E-15 FLOW:
https://www.e15.cz/videoporady/flow/spor-spolecnosti-westinghouse-s-khnp-jaderny-tendr-neohrozi-tvrdi-odbornik-vladimir-wagner-1418226
Mohlo by vás zajímat:
Článkek je účelově tendenční pro jednostrannou podporu jaderné energetiky, kdy markantní rozvoj OZ s rostoucí akumulací jsou zmíněny účelově jenom okrajově, čímž se významně snižuje jeho hodnověrnost. V zájmu státu, státního rozpočtu by se mělo přihlížet k ekonomice výstavby a provozu ve spojitosti budoucího provozu OZ a při využití nově budovaných a stávajících záložních nejmodernějších způsobů výroby energie. A bylo by velkou chybou tyto ještě důležitější faktury přehlížet.
Komentář je účelově tendenční pro jednostrannou podporu markantního rozvoje OZ s rostoucí akumulací, čímž se významně snižuje jeho hodnověrnost. V zájmu státu, státního rozpočtu se přihlíží k ekonomice výstavby a provozu ve spojitosti budoucího provozu OZ a při využití nově budovaných a stávajících záložních nejmodernějších způsobů výroby energie. A bylo by velkou chybou tyto ještě důležitější faktury přehlížet. Proto se taky vývoj ubírá současným směrem a ne tím, který prosazujete vy.
Zatím tady jednostrannou podporu mají bohužel nestabilní OZE. Doufám, že lidí s takovým myšlením jako vy, bude ve vedení státu ubývat, jinak pujdeme do kopru jeste vic, než jsme.
Proboha, ty vaše OZE... obnovitelné zdroje nejdou použít na baseload do doby, než lidstvo vymyslí, jak efektivně skladovat energii, což se zatím moc nedaří. Doufám, že se postaví jak velké bloky tam SMR.
1) Úlohou elektroenergetiky je pokrýt časově proměnlivou poptávku po elektřině s minimální možnou cenou. Tzv. baseload zdroje, tj. typicky velké tepelné elektrárny vyrábějící prakticky pořád s maximálním možným koeficientem využití byly historicky součástí řešení toho problému, ale nejsou nutnou součástí toho řešení.
2) BTW, některé OZE samozřejmě baseload umí.
3) Efektivně skladovat energii umí lidstvo hromadou různých způsobů. Že je neznáte neznamená, že neexistují. Několik jich mám doma, fungují dobře a některé jsou fakt low-tech.
1) To sis vycucal odkud?
2) Které tzv. oze to jsou, za jakou cenu a jsou v ČR vůbec realizovatelné?
3) Opět, které to jsou, kolik stojí, jaká je jejich účinnost a realizoval je vůbec někdo?
Pojďme se na to podívat trochu pragmaticky z legislativního pohledu. Pokud už se teď tak nějak ví, že nastane byrokratické peklo i pokud se bude budovat modulární reaktor v areálu současně provozované JE, proč už dávno nesedí na MPO nějaká skupina, která by modulárním reaktorům umetla cestu na všech lokalitách jedním legislativním vrzem? Chápu, že v ČR se moc nenosí myslet na cokoliv dopředu a jsme spíše příznivci řešení následků či vyhnívání problémů obecně. Dokážete si však představit, že bychom měli už před začátkem 30. let legislativně umetenou cestu a vyřízená stavební povolení na stavbu kteréhokoliv dostupného modelu SMR v lokalitách současných uhelných elektráren a začali s jejich stavbou jako první na světě? Ale jak znám ČR, bude se o všem jen mluvit a poprvé se kopne do země tak 10 let poté, co budou SMR již dávno stát v okolních zemích.
Není to tak jednoduché. Aby si Česko vytvářelo své vlastní pravidla pro licencování SMR, není úplně smysluplné. I když se pracuje i na českých projektech, s největší pravděpodobností se budou budovat ty zahraniční a je tak potřeba mít určité sjednocení pojmů i průběhu licencování. Zároveň je ještě jasné, že vývoj SMR s nižším výkonem, které hlavně nový průběh licencování potřebují, bude spíše delší.
U SMR, které chce využít ČEZ, tedy s výkonem okolo 300 MWe, je možné vycházet s klasických postupů a ČEZ už připravuje podklady pro EIA, umístění zdroje a stavební řízení v Temelíně a i pro Tušimice, kde by měl být druhý takový blok u nás.
Pevně doufám, že nevyroste žádný reaktor - malý ani velký. Do energetiky 21. století se jádro nehodí.
To jestli se hodí nebo naštestí nezávisí na vas.
Obávám se, že nemáte pravdu. I přes nesmyslné rozhodnutí Angely Merkel zrušit moderní jaderné elektrárny v SRN je dnes právě jaderná energetika tím největším zdrojem bezemisní elektroenergetiky v EU. Množství vyrobené elektřiny v JE v EU je více jak 3 násobné než v občasných FVE... a i přes nárůst občasných zdrojů bude jádro stále jedničkou.
@Petr Turek 13. září 2024, 14:54
Ono to začalo již během kancléřství Gerharda Schrödera.
A právě A. Merkel jeho rozhodnutí pozastavila.
Jenže pak přišla Fukušima a nastala změna.
Rozhodnutí o odstavení JE podporovalo v Německu cca 3/4 obyvatel, tedy naopak by bylo nesmyslné jít proti jejich vůli.
Takže ono to je vše trochu jinak než si možná myslíte:-)
Ano, Angela Merkel měla tehdy na výběr, že vynutí návrat k původnímu plánu Atomaustiegu nebo že to udělá její nástupce o pár týdnů později.
Takže veselý je nejen srandaenergetik ale i srandapolitolog.
Obnovitelné zdroje dohromady, ve výhodné kooperaci, jsou nejen ve světě, ale i v EU mnohem větším zdrojem výroby elektřiny než jaderné elektrárny.
I když fotovoltaické elektrárny a větrné elektrárny v řádu stovek MW výkonu se začaly stavět až v tomto 21. století a prakticky všechny EU jaderné elektrárny těchto a větších výkonů byly postaveny již v 20. století a nyní je jich ve stavbě jen minimum
tak OZE vyrábí násobně více čisté, bezodpadové (ne jenom "téměř bezemisní", když emisemi míněn jen čistý CO2) elektřiny než JE v EU.
To je realita, ve světě, i v EU, i v Číně, ...
Tradiční várka Vaněčkových dezinformací je tu, ani když účelově posčítáme čtyři vzájemně zcela odlišné zdroje, nedostaneme v EU násobně více "elektřiny než JE v EU", která navíc samozřejmě rozhodně není "bezodpadová". Proč? Protože i v loňském roce byly jaderné elektrárny v EU stále největším zdrojem elektřiny vůbec. Jakkoliv se to Vaněčkovi nelíbí, je to prostý fakt.
Emil si tvrdí své, já předkládám zase objektivní fakta z mé strany, nepreferuji jedny OZE vůči jiným, sluneční, větrné a vodní elektrárny a biomasa fungují v nádherné spolupráci a vyrábí dohromady v EU i celosvětově mnohem více elektřiny než JE,
i když velké FVE a VtE se začaly stavět o mnoho desítek let později než (velké) JE.
Realita je taková jak píši, trendy jsou ještě jasnější.
Ale je pravda, že tepelné elektrárny (jádro, uhlí, plyn) čisté OZE ještě nepředehnaly, to bude v EU nejpozději do konce této dekády.
Naštěstí se může v dnešní době každý snadno přesvědčit, kdo tu předkládá objektivní fakta a kdo své obvyklé dezinformace.
Naprostý souhlas. Každý se může přesvědčit, čerstvá data jsou na internetu.
Akorát žádná z nich neukazují násobně více "elektřiny než JE v EU", jak jste tvrdil.
Vaněčku, nesliboval jste nedávno, že se budete držet "ševče drž se svého kopyta" ?
Energetika to rozhodně není, tak tu neblábolte.
Pane Turek, množství elektřiny vyrobené obnovitelnými (čistými, bez nebezpečného odpadu) zdroji v EU viz
consilium.europa.eu/cs/infographics/how-is-eu-electricity-produced-and-sold/
je cca 40% z obnovitelných zdrojů což je téměř dvojnásobek výroby jaderných elektráren v EU (rok 2022)
Takže výroba z OZE v EU je dvojnásobná vůči výrobě z jádra.
Tečka.
Ne, Vaněčku, výroba z OZE v EU, zvlášť když ji omezujete na čistou, není dvojnásobná vůči výrobě z jádra. I kdybyste tu tento nesmysl zopakoval třeba stokrát, pravdou se to nestane. Např. spalování biomasy se rozhodně za čisté považovat nedá, takže i když demagogicky posčítáte čtyři vzájemně zcela odlišné tzv. "obnovitelné" čisté technologie a snažíte se je bůhvíproč porovnávat proti jedné jediné další čisté technologii, na žádný dvojnásobek se nedostanete, v loňském roce to byl 1,6násobek. Můžete to okecávat jak chcete, jaderná energetika je v EU stále největším zdrojem nejen čisté elektřiny ale dokonce největším zdrojem elektřiny vůbec.
Každý se může podívat na ten graf (oficielní, EU) co jsem dal odkaz a hned vidí, jaká je skutečná situace. A pak se může podívat na následující graf a vidí, jaká je OBROVSKÁ a stabilní dynamika růstu OZE v letech 2004-2022.
Přesně, Vaněčku, každý se na ten graf může podívat a přesvědčit se, že si vymýšlíte, žádný dvojnásobek čistých "obnovitelných" zdrojů tam vidět není. I ve "vašem" grafu je vidět, že VtE 15,9 % + VE 11,3 % + FVE 7,6 % = 34,8 %, což opravdu není dvojnásobek oproti 21,9 %.
Navíc jde o podobně "duchaplné" počty jako třeba porovnávat podíl čistých točivých zdrojů proti čistým netočivým, takže bychom mohli dojít k závěru, že čisté točivé zdroje mají oproti fotovoltaice 6,5násobnou výrobu.
Emil asi neví, jaké všechny jsou obnovitelné zdroje.
Emil ví jaké jsou čisté obnovitelné zdroje, o kterých jste sám psal, Vaněčku.
OZE se na baseload taky nehodí.
dotaz pro pana Wagnera: proč nediskutuje nejdůležitější věc jaderných elektráren-otázku bezpečnosti? Vždyť malé reaktory by mohly být opravdu zcela bezpečné i při ztrátě přívodu elektrické energie k reaktoru při mimořádné události.
Z Fukušimi víme, že klasický reaktor výkonu okolo 1 GW umí při nečekané události ukončit štěpnou reakci automaticky, ale obrovské teplo uvolńované ze zbytkových štěpných reakcí, při ztrátě chlazení reaktoru (není elektřina pro nucenou chladící cirkulaci), tento reaktor nakonec zničí a způsobí havarii.
Za jakou dobu, to lze ovlivnit různými způsoby pasivního chlazení a tuto dobu oddálit u moderních reaktrů na cca 3 dny. Pak stejně následuje havarie.
U malých reaktorů (? jak velkých, dříve se mluvilo o 100 MW) je možné reaktor ponechat svému osudu (například při válečné události) a reaktor se nepoškodí, samovolně vychladne.
Otázka: jaká je hranice výkonu, při současných technických možnostech, aby skutečně "malý" modulární reaktor byl bezpečný (po vypnutí nevyžadoval přívod elektřiny ani zásahy obsluhy)? Je to 150 MWe, nebo 100 MWe, nebo jak jsem kdysi četl v Nature jen 50 MWe?
Z Fukušimy víme akorát to, že "obrovské teplo uvolńované ze zbytkových štěpných reakcí" nakonec zničilo a způsobilo havárii fukušimských reaktorů. Nelze toto zjištění vztahovat na ostatní dnes provozované reaktory tzv. II. generace, natož na dnes stavěné reaktory III. generace. U provozovaných reaktorů II. generace došlo po Fukušimě k opatřením která právě takové havárii mají zabránit, reaktory III. generace mají tato opatření již přímo v projektu.
Není pravda že po třech dnech "pak stejně následuje havarie", reaktory jsou stavěné na to aby minimálně tři dny vydržely bez jakéhokoliv zásahu obsluhy, což by i ve Fukušimě byla dostatečně dlouhá doba na odvrácení havárie, navíc i po těch minimálně třech dnech stačí k udržení chlazení mobilní prostředky, například hasičským vozem nebo vrtulníkem dopravit mobilní čerpadlo s agregátem a doplnit zásobu chladicí vody. Kdyby tedy ve Fukušimě stály dnes stavěné reaktory, ani nevíte že nějaká Fukušima vůbec existuje.
Tento příspěvek byl redakcí odebrán z důvodu porušení pravidel diskuze.
Tak ještě štěstí že jsem žádné názory nepsal, psal jsem jen fakta, Vaněčku. I když co vás zajímá je mi úplně ukradené, budu si i nadále psát co sám uznám za vhodné, ať se vám to líbí nebo nelíbí, tak se s tím smiřte.
Pište si co chcete, mě zajímaly zde jen informace od odborníka, pana Wagnera.
Pane Vaněčku, on už vám na otázku správně reagoval Emil Novák. Současné velké reaktory jsou dělány ta, že nejméně tři dny vydrží bez zásahu obsluhy. A ani poté nedojde k následkům, které by ohrozily okolí. Došlo by však k poškození zařízení. Je tak dost času k potřebným zásahům personálu, aby poškození zabránil. Je však třeba říci, že existuje hodně průmyslových zařízení, které se neobejdou bez péče personálu, aby nedošlo k poškození.
Pokud jde o hodně dlouhodobou možnost uchlazení zbytkového tepla po odtavení čistě pasivním způsobem bez zásahu person, tak ta nezávisí jen na výkonu reaktoru, ale na jeho konstrukci a způsobu chlazení. Může tak být vyšší než 100 MW.
Bydlim na 'dukovansku' a musim priznat, ze zadny odpor k JED nevnimam. U obci, ktere jsou na seznamu pro trvale uloziste, odpor je docela viditelny. Jsem zvedavy, jak se na SMR budou tvarit v tech novych lokalitach.
Rusko bude stavět první „hejno“ SMR v Uzbekistánu. Bude to 6 kusů RITM-200N o výkonu 55 MWe/ks. První má být zprovozněn v roce 2029, tj. již za pět let.
Zajímal by mě důvod, proč stavět 6 kusů na jednom místě a ne jeden velký. Rychlost výstavby to nebude, v podobném čase by Čína stihla postavit i velký reaktor. A Rusové tyto SMR staví po jednom jen v místech, kde větší kapacitu nepotřebují.
Také cena tohoto SMR by mě zajímala.
https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Uzbekistan-SMR-plant-construction-site-preparation
Reaktory 55 MWe by již mohly být plně bezpečné i při dlouhodobé ztrátě chlazení.
A zřejmě 6 v jedné lokaci jich staví proto, že potřebují získat zkušenost z (malo)seriové výroby.
Uzbekistán už od roku 2017 jedná o postavení dvou bloků VVER1200 a vybral pro ně lokalitu. Nyní tedy přistupuje k práci na postavení této série malých modulárních reaktorů RITM-200. Prototypová jaderná elektrárna tohoto typu se buduje v Jakutsku a do provozu by měla být uvedena v roce 2027. Tyto bloky jsou ekonomicky konkurenčně schopné pro právě taková místa. Je pravděpodobné, že v Uzbekistánu jde o lokalitu podobného typu, která nepotřebuje velký výkon a je v regionu, kde není hustější elektrosíť a možnosti jiných variant. Ale nevím, jestli jde o stejnou nebo jinou lokalitu.
K těm velkým reaktorům VVER1200 jsem našel takovou zajímavost. Vzhledem k nedostatku vody v Uzbekistánu tam Rosatom zkoumá využití suchých chladicích věží jako řešení pro minimalizaci spotřeby vody při výrobě jaderné energie :
K těm reaktorům RITM-200 mám ještě dotaz. Jsou primárně asi vyvinuty pro ty atomové ledoborce a využívají U235 koncentrovaný až na 20 %. Je to nějak výrazně dražší řešení proti běžnému nízko obohacenému U235, tj. cca na 4 % ?
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se