Domů
Ropa
Američtí "ropáci" klimatickou změnu uznali. Co na to Trump?
Donald Trump
Donald Trump. Zdroj: https://www.flickr.com/photos/80038275@N00/

Američtí "ropáci" klimatickou změnu uznali. Co na to Trump?

Ropa
13 komentářů
7. únor 2017, 14:05
Jan Žižka

Vzorný „zelený“ podnikatel Elon Musk na konci ledna šokoval své příznivce. Navzdory mnohým očekáváním se šéf automobilky Tesla pustil do chvály Rexe Tillersona – donedávna šéfa ropného giganta ExxonMobil a nyní již schváleného ministra zahraničí v administrativě Donalda Trumpa.

Pro leckoho neuvěřitelné – inovátor a advokát obnovitelných zdrojů Musk hájí muže, který celý svůj dosavadní život spojil s prosazováním fosilních paliv. Bude podle něj „skvělým“ ministrem zahraničí. Jenže Tillerson má také pověst muže, který uznal, že klimatická změna je reálný problém, přivítal Pařížskou dohodu o ochraně klimatu a v minulosti obhajoval uhlíkovou daň.

Musk se mezitím stal externím poradcem (jedním z mnoha) samotného prezidenta a podle všeho sází na to, že se podaří alespoň zmírnit pověstný Trumpův odpor k celé teorii globálního oteplování. A kdo jiný by mohl v tomto ohledu lidem jako Musk pomoci, když ne právě Tillerson, který dovedl k uznání klimatické změny takový ropný kolos jako ExxonMobil?

Muskova závislost

Mnozí Tillersonovi kritici naopak tvrdí, že ExxonMobil ve skutečnosti nikdy nic pořádného ve prospěch moderní energetiky neudělal a že od bývalého šéfa této firmy rozhodně nelze očekávat žádné upřímné nadšení pro prosazování klimatické agendy ve stylu Pařížské dohody.

Muskova „pěkná“ slova ve prospěch lidí z nové administrativy mohou mít čistě pragmatický důvod – podnikání tohoto podnikatele je do značné míry závislé na vstřícnosti Washingtonu, daňových úlevách a vládních zakázkách. Daňové úlevy pro Muskova výrobce baterií Gigafactory podle některých zpráv činí více než miliardu dolarů. A Muskova vesmírná společnost SpaceX získává kontrakty od agentury NASA.

Jestliže Musk v této situaci na Tillersona logicky sází, mnohem realističtější se může zdát postoj ministrových kritiků. „Tillerson se nikdy neodpoutá od ExxonMobilu,“ prohlásil například Chuck Schummer, lídr demokratů v Senátu. Zájmy Spojených států podle něj budou pro Tillersona druhořadé.

Generální ředitel společnosti Tesla, Elon Musk. Zdroj: OnInnovation
Generální ředitel společnosti Tesla, Elon Musk. Zdroj: OnInnovation

K čemu je dobrý ExxonMobil

Faktem je, že Tillerson strávil prakticky celý dosavadní život v ExxonMobilu a tamní korporátní kultura ho bezpochyby silně formovala. Jenže i tuto skutečnost je možné vykládat dvěma zcela odlišnými způsoby. Na jedné straně asi platí, že se Tillerson nikdy nestane zapřisáhlým odpůrcem využívání fosilních paliv. Na druhé straně mnozí sázejí právě na to, že díky zmiňované korporátní kultuře bude Tillerson vždy dávat přednost racionálnímu přístupu, vyjednávání a dodržování určitých pravidel. Porušování mezinárodních dohod – včetně té Pařížské, to pravděpodobně nebude jeho styl.

Chaos, který vnesl do amerického vládnutí smrští rychlých (a často nejspíš unáhlených) rozhodnutí Donald Trump se svými poradci v prvních dnech svého prezidentování, bude Tillersonovi podle všeho dost cizí. To ale ještě neznamená, že Tillerson bude mít sílu se prezidentovým poradcům vzepřít – zvláště pokud by se mu o svých postojích nedařilo přesvědčit samotného Trumpa.

Hrozba, ale jak velká?

Připusťme ale, že Tillersonovy názory přece jen nějakou roli hrát budou a třeba dokážou zmírnit prezidentovu „rozhodovací smršť“. Co tedy přesně nový ministr zahraničí řekl při svém lednovém slyšení v Senátu?

Rizika klimatické změny podle něho mohou být dostatečně závažná, je proto třeba něco podniknout. Vliv člověka na tyto klimatické změny tedy zřejmě považuje také za zcela reálný. Tillersonův názor se vyvíjel dvacet let s vývojem vědeckých poznatků. Dospěl k závěru, že zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře má vliv na klima Země.

Jestliže Donald Trump v předvolební kampani sliboval dokonce zrušení Pařížské dohody (což je fakticky nesmysl), Tillerson trochu neurčitě uvedl, že má smysl zůstávat u jednacího stolu.

Klimatičtí „alarmisté“ přes toto všechno z Tillersonových slov radost mít nemohou. Bývalý šéf ExxonMobilu totiž také uvedl, že naše schopnosti předvídat celkové dopady emisí skleníkových plynů jsou omezené, že nevíme, o jak velkou hrozbu ve skutečnosti jde, a že nejde o akutní hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států.

Korporátní dědictví

Nyní také připusťme, že se v Tillersonových postojích více či méně projeví zájmy obří ropné společnosti ExxonMobil – ať už vědomě, nebo prostě jenom proto, že tato korporace zkrátka dlouho formovala Tillersonovo myšlení.

Optimisté z řad environmentalistů by mohli prohlásit – také ExxonMobil už má dnes přece své vlastní zájmy v moderní „zelené“ energetice, kterých se nebude chtít vzdát – podobně jako další velké ropné firmy. Jenže takové tvrzení by bylo velmi sporné.

Pravdou je, že se tyto obří korporace už skutečně realisticky pustily také do rozvoje obnovitelných zdrojů. A byl to právě Tillerson, za jehož vedení se od roku 2006 zásadně změnil právě ExxonMobil, který uznal riziko klimatických změn. Tillersonova předchůdce ve vedení korporace Lee Raymonda je bezpochyby ještě možné „zaškatulkovat“ mezi přímočaré popírače globálního oteplování, který neváhal posílat peníze na výzkum a studie orientované jedním hlavním směrem – cílem bylo popřít vliv člověka na klimatické změny. (Kritici společnosti ExxonMobil přitom uvádějí informace, podle nichž v této firmě o globálním oteplování již dlouho dobře věděli a chtěli tento klimatický efekt využít při těžbě v Arktice.)

Na druhé straně má ExxonMobil pověst firmy, která dokonce i ve srovnání s jinými ropnými korporacemi ve svém „zelené nadšení“ silně zaostala. Pokud se pustila do nějakého velkého projektu „nové energetiky“, byla to technologie CCS (zachytávání uhlíku a jeho ukládání pod zemí) – stále spojená s využíváním fosilních paliv.

Exxon Mobil. Autor: Mike Mozart
ExxonMobil. Autor: Mike Mozart

Žádné svaté nadšení

Tillerson jako šéf ExxonMobilu určitě nebyl žádným nadšencem svaté války proti klimatickým změnám, ale realisticky se snažil přizpůsobit velkou ropnou firmu novému prostředí, ve kterém už by jí mohla stará Raymondova politika ublížit.  Hlasatelé potřeby čelit globálnímu oteplování získávali v celém světě i v samotné Americe stále silnější podporu.

Otázkou je, jak si dnes ve Washingtonu vyhodnotí rizika politiky, která by vedla k úplnému popření klimatických iniciativ z éry Baracka Obamy a k postupnému odchodu USA od Pařížské dohody. (Ten by vzhledem k nastaveným pravidlům formálně trval déle než celé Trumpovo funkční období, pokud by nebyl zvolen podruhé.) Tillerson, který už má s něčím podobným zkušenosti z ExxonMobilu, určitě bude chtít negativní dopady pro postavení USA ve světě minimalizovat.

Už dnes se zdá, že iniciativu na globálních klimatických fórech přebírá čínský prezident Si Ťin-pching, který dříve vytvořil – jistě pozoruhodnou – dvojici s Barackem Obamou. Právě argumentaci, že USA přenechávají iniciativu Číně – ať už v jakémkoliv oboru – bude Donald Trump určitě brát aspoň v potaz.

Musk a Trump: Co je spojuje

Možná bude mít Trump těch důvodů k úvahám více. Koneckonců i zmiňovaný Elon Musk nakonec může mít s prezidentem Trumpem společné zájmy – pokud bude vytvářet nová pracovní místa, rozvíjet domácí průmysl a nové technologie, které „znovu učiní Ameriku velkou“.

Spíše pro zajímavost a pobavení dodejme, že Rex Tillerson by pak mohl hledat oporu u environmentalistického křídla mezi republikány, kteří nového ministra zahraničí skoro zbožňují. Byl to totiž Tillerson, kdo ještě jako šéf ExxonMobilu prosazoval rozpočtově neutrální uhlíkovou daň a odmítal například systém obchodování s povolenkami, který by podle něj vedl ke vzniku nového a zbytečného finančního byznysu, jakéhosi „povolenkového Wall Streetu“.

Konzervativní environmentalisté – takzvaní „eco-right“ – paradoxně věří, že to nakonec bude právě Trumpova administrativa, kdo toho ve skutečnosti udělá v boji proti klimatickým změnám mnohem více než její předchůdci – protože přenechá iniciativu tržním silám a odmítne kontraproduktivní regulaci.

Zajímavý názor, ale většina odborníků na pravici i na levici se určitě shodne, že má k realitě hodně daleko. Realisticky je možné prohlásit, že Ameriku (a svět) čeká viditelný obrat od Obamovy klimatické politiky. Bojovat se bude o to, jak prudký tento obrat bude.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Michael Vadon, Flickr

Ad

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(13)
Jan Veselý
7. únor 2017, 17:46

Mám připomínky. Federální dotace pro elektromobily nejde Tesle, ale jejím zákazníkům. Ty navíc končí s 200 tisíci prodanými vozy každé značky v USA, tj. u Tesly letos nebo začátkem příštího roku, a na tom nikdo nic měnit nebude.

Gigafactory podpořil stát Nevada (a je s tím kšeftem móc spokojený), ne federální vláda.

Ohledně Tillersona souhlasím, že si vlastně nikdo nemůže být dopředu jistý. Není jisté, který osobnostní rys získaný dlouhou korporátní praxí u něj bude dominovat. Bude více top manažer výborně realizující plány svého zaměstnavatele nebo ropná lobby poslala do US vlády svého člověka? A koho vlastně bude vnímat jako svého zaměstnavatele? Lidi v USA? Republikánskou stranu? Trumpa? ExxonMobile? Ropný průmysl?

Je zajímavé, že lidem okolo "průmyslu čistých technologií" (zdaleka ne jen Musk) jeho příchod vcelku vítají, protože on opravdu energetice rozumí a není blbý. Pro spoustu jiných je to člověk s cejchem služebníka Satanova a Putinův rektální alpinista.

Jak se bude v reálu chovat se uvidí a myslím, že bude spravedlivé ho soudit až podle jeho činů. Prvním zajímavým, který už předvedl bylo, že na odchod z Exxonu dostal balík opcí na akcie s plněním za 10 let. Tillerson je ovšem se ztrátou okamžitě prodal. Má to být vyjádření jeho názoru na budoucnost průmyslu okolo ropy?

Josef
10. únor 2017, 16:13

Podívejte se na energetický výhled USA a zjistíte že spotřeba ropy se nemá příštích 20 let měnit. Jediné co bude ustupovat je uhlí na úkor plynu , pokles CO2 bude minimální. - S tím ovšem nemá současná politika nic společného , to je Obamovo projekt. USA podporují klimatickou dohodu , ale sami se na ní fakticky nepodílejí.

Jan Žižka
7. únor 2017, 18:07

Díky za komentář. Uznávám, že daňových úlev státu Nevada se politika Trumpovy administrativy dotknout nemusí. Jinak jsem ale přesvědčen, že ten základní argument platí - Musk má spoustu důvodů vycházet s Trumpem dobře. Koneckonců i federální dotace pro zákazníky jsou z hlediska jeho byznysu důležité. O SpaceX ani nemluvě Zdraví JŽ

Martin Hájek
7. únor 2017, 21:15

No vyjádření názoru na budoucnost ropného průmyslu to asi nebude. Prodal, protože zkrátka musel. Přeci jenom v jeho postavení asi nemůže držet opce na akcie ropné firmy (byť Americké a na prvním místě), to by asi bylo trochu příliš a neodpovídal by na jiné otázky novinářů než ohledně jejich vlastnictví. Čili tohle byla nutnost a udělal by to každý, to nic o ničem nevypovídá.

Jan Veselý
10. únor 2017, 09:04

Trump to neudělal.

Martin Hájek
7. únor 2017, 21:24

Spíše pro zajímavost a pobavení dodejme, že Rex Tillerson by pak mohl hledat oporu u environmentalistického křídla mezi republikány, kteří nového ministra zahraničí skoro zbožňují. Byl to totiž Tillerson, kdo ještě jako šéf ExxonMobilu prosazoval rozpočtově neutrální uhlíkovou daň a odmítal například systém obchodování s povolenkami, který by podle něj vedl ke vzniku nového a zbytečného finančního byznysu, jakéhosi „povolenkového Wall Streetu“.

Uhlíková daň je pro boj s klimatem, pokud tedy věříme na globální oteplování, jediný skutečně efektivní a smysluplný nástroj - a pouze země, které jí zavedly mají reálné výsledky (Švédsko, Finsko, Dánsko, Británie atd.). Pro pobavení je spíš neustálá snaha EU reformovat nereformovatelný systém emisního obchodování, který k žádné transformaci energetiky nevede, ale úspěšně se na něm živí hejna tzv. traderů. Proto byl ostatně zaveden, na dani totiž vydělat nejde, na nesmyslném finančním derivátu ano. Takže já panu Tillersonovi tleskám také. Protože platí: když už máme bojovat s klimatem, tak ze sebe alespoň nedělejme šašky.

Jan Žižka
7. únor 2017, 22:53

To jsem myslel trochu jinak :-). Ta slova "pro zajímavost a pobavení" se netýkala hodnocení uhlíkové daně. Za spíše pouhou zajímavost jsem označil tu názorovou spřízněnost Tillersona se "zeleným" křídlem republikánů, protože toto křídlo asi nebude mít reálnou politickou sílu něco prosadit. Omlouvám se, pokud jsem se vyjádřil nepřesně. JŽ

C
8. únor 2017, 11:40

Systém povolenek by možná fungoval, kdyby měly nějakou reálnou a rozumnou cenu, tedy byly v nějakém rozumném množství, teď je jich bohužel tolik, že být z papíru by neměly ani cenu toho papíru, na kterém jsou vytištěny.

Kdyby se měla v EU zavádět uhlíková daň, tak se musí zavést jednotná sazba a jednotný model v celém spolku. Nedávalo by smysl, kdyby se třeba u nás zavedla a v sousedním Polsku nikoliv.

Martin Hájek
9. únor 2017, 13:15

Řada zemí EU dávno uhlíkovou daň aplikuje, namátkou Švédsko, Dánsko, Irsko, Francie a dokonce v mírné podobě i Estonsko.

I kdyby byly teď povolenky za 30 Euro, tak to nic neřeší, protože za měsíc mohou být za polovinu a v tom je ten základní problém. Je naprostou iluzí snažit se zakládat energetickou politiku na finančním derivátu. To je prostě nesmysl a je smutné, že trvá tak dlouho, než to některým dojde. Ale postupně se suneme správným směrem.

Jan Žižka
9. únor 2017, 13:33

Myslím, že je skutečně logické postavit do kontrastu Tillersonovy představy o uhlíkové dani a to naprosté selhání evropského systému obchodování s povolenkami. Spíše je to téma pro nějaký další článek. Jinak se ale obávám, že zrovna uhlíkovou daň asi Tillerson v USA neprosadí - resp. Tillerson se teď jako ministr zahraničí bude věnovat jiným věcem a uhlíková daň by mohla vyvolávat dojem, že Trump porušuje své předvolební sliby ohledně podpory fosilních paliv. Uvidíme...

Martin Hájek
10. únor 2017, 00:43

Rozhodně netrpím představou, že USA v dohledné době a vůbec za Trumpova prezidenství zavedou uhlíkovou daň. Moje poznámka se týkala pouze toho, že když už se má bojovat s klimatem prostřednictvím nějakého ekonomického nástroje, tak uhlíková daň je mnohem lepším řešením. Pro spojené státy určitě, protože tam by nebyl problém s tím, že se 28 zemí má dohodnout na výši daně a způsobu její aplikace jako v EU. Spojené státy ovšem mají na rozdíl od EU spoustu levného plynu a také místy výborné podmínky pro obnovitelné zdroje energie a mohou se tudíž dostat poměrně daleko i bez nějakých zvláštních ekonomických nástrojů.

Jan Veselý
10. únor 2017, 08:08

Já vycházím z obecné pedagogické zkušenosti podpořené mou vlastní. Motivace trestem funguje špatně. Člověk se příliš často místo žádaných výsledků dočká podfuků, křiváctví a pohledů "stejně to schytám, tak co bych se snažil", "můžu to přece dělat, zaplatil jsem si to". Naopak naprosté zázraky dokáže motivace odměnou. Skutečnou změnu přinesly v USA PTC, ITC a RPS.

Jan Žižka
9. únor 2017, 13:43

Na druhé straně některé známé osobnosti Republikánské strany za uhlíkovou daň lobbují poměrně silně, jak ukazuje celkem čerstvá zpráva z USA: http://www.reuters.com/article/us-usa-trump-carbon-idUSKBN15N1S1

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se