V Německu vznikne pilotní projekt pro testování výroby zeleného vodíku na průmyslové úrovni
V německém městě Leuna začala výstavba výzkumného střediska, které se zaměří na testování a hodnocení různých způsobů využití elektrolýzy pro výrobu vodíku v průmyslovém měřítku. Výzkum se zaměří i na další způsoby ukládání přebytečné elektřiny ze sítě do jiných látek a udržitelnou výrobu základních chemikálií a syntetických paliv. První projekty by měly být zahájeny v příštím roce.
Minulý týden byl v Německu položen základní kámen nového pilotního projektu v oblasti výroby zeleného vodíku. Vzniklé výzkumné středisko umožní zkoumání a hodnocení různých technických řešení výroby vodíku pomocí elektrolýzy v průmyslovém měřítku za použití pouze elektřiny z obnovitelných zdrojů, oznámilo Centrum pro chemicko-biotechnologické procesy Fraunhoferova institutu.
Středisko se bude nacházet ve městě Leuna, které je součástí tzv. chemického trojúhelníku ve středním Německu. V této oblasti se již dnes nachází více než 600 chemicko-technologických podniků, které vodík využívají. Součástí výzkumu tedy budou i způsoby využití přebytečné energie z obnovitelných zdrojů a zeleného vodíku k výrobě základních chemikálií a syntetických paliv. Zahájení prvních výzkumných projektů je pak naplánováno na rok 2021.
„Sasko-Anhaltsko představuje ideální podmínky [pro tento projekt]. Vyrábíme hodně elektřiny z obnovitelných zdrojů, je zde velká poptávka po vodíku ze strany chemického průmyslu, a navíc disponujeme existující potrubní sítí a možnostmi skladování,“ prohlásil profesor Armin Willingmann, zemský ministr pro ekonomiku, vědu a digitalizaci Saska-Anhaltska.
V hledáčku bude také ekonomická životaschopnost
Centrum se zaměří i na vypracování životaschopných byznys plánů a na způsoby využití dosavadní plynové infrastruktury. To je jedním ze základních předpokladů pro ekonomicky výhodný přechod k vodíku i dle Evropské unie. V současné době je tato otázka spíše zanedbávána a většina evropských států souběžné využití plynovodů pro zemní plyn a vodík neumožňuje.
Fraunhoferův institut je největší evropskou institucí pro aplikovaný výzkum. Jeho nejnovější zapojení do výroby zeleného vodíku pak přichází v kontextu zveřejnění Německé národní vodíkové strategie a strategie EU pro vodík.
Úvodní fotografie: Ceremoniální pokládání základního kamene. Zdroj: Fraunhofer CBP
Mohlo by vás zajímat:
To je rozumné. Zkoumat, zkoumat a zkoumat dokud to nebude cenově konkurenceschopné ostatním zdrojům energie. A až pak to převést do širšího využívání. Aby to nebylo jako zavádění fotovoltaiky s násobně vyšší cenou oproti ostatním zdrojům.
Ta naše “česká cesta FVE” to byl vyvážený mix “všehoschopných” na rozhodujících místech a “kocourkovských radních”. Dopadlo to tak, jak to bylo nastaveno ....
Škoda že se vaším názorem neřídili před cca 70 lety při prosazování nedovyvinuté jaderné energetiky, teď už snad mohla být bezpečná a konkurenceschopná. Nebylo by tolik nenapravitelných škod a zničených životů a neexistoval by ani solární tunel a kompenzace pro narovnání trhu pro OZE.
Konečně snad něco hmatatelného po letech PR keců. Ohledně praktičnosti zeleného vodíku mám svoje pochybnosti, ale výzkum musí jet každopádně, potřebujeme data. Klidně na dotace, subvence, granty nebo podpory, pokud jde o financování výkumu tak s nimi nemám problém.
Fyzika II. stupně ZŠ jasně hovoří o účinnosti elektrolýzy.
Efektivita FTVE či VTe je nám všem jasná, tak nevím co se jako má zkoumat.
Pokud jde o dotaci do vědy, aby bylo na prémie akademiků tak tedy OK jinak je to opět vyhazování peněz, ale to je pro nejen EU či ČR běžné...
hezký večer všem
Vy jste se na ZŠ učili o přepětí vodíku a proton-exchange membránách? Pěkně, já to poprve slyšel až na chemické výšce...
Neřekl bych. V situaci, kdy musíte kvůli stabilitě sítě odstavovat např. 10GW větrných zdrojů, je celkem jedno, jestli alternativně je necháte běžet a jejich výkon "vyplýtváte" s účinností např. 25% na výrobu relativně čistého vodíku, pro který již nyní máte zajištěn odbyt. A s časem je šance, že tu energii, která provozně nestála ani metrák uhlí či m3 plynu, využijete s lepší technologií hned vedle té staré.
Otázka je, jestli se vyplatí stavět elektrolyzéry které pojedou jen občas a na nich samotných se ztratí polovina energie. Četl jsem v poslední době několik článků kde spočítali že většina Power to Fuel vyžaduje dedikovaný zdroj energie aby měla význam.
Proto se mi líbí pilotní projekt o kterém je článek, konečně budou pořádná data. Dnes když něco čtete tak jedna strana má čísla že by OZE už dnes pokryly naší civilizaci, druhá strana má čísla že OZE nikdy nepokrají naši civilizaci, já už na 100% nevěřím ničemu co není změřené v reálném v provozu.
Zatím nejrealističtější představu o P2F jsem viděl právě s dedikovanou offshore větrnou turbínou s 60% koeficientem využití. Celá technologie se vejde do tubusu a jednou za čas to objede menší "tanker". Dogger bank by stačila na pár set GW výkonu a terminálů na tekutá paliva je okolo více než dost.
Byl bych zvědavý, jestli podobná instalace musí mít např. zvětšené odstupy mezi jednotlivými konzolami. Technicky to určitě funguje, prostorově je to úsporné, ale řekl bych, že to bude mít zvýšené nároky na požární bezpečnost ...
Máte na to link? Ona to bude asi otázka procesu a podobně, umí si představit že kolona která to syntetizuje potřebuje mít konstantní výkon, ale pokud je elektrolyzér levný, tak ten může být stavěný na špičkový. Tady dost záleží u všech těch prohlášení dost závisí jak to kdo navrhne.
Konstatní , tzn. stabilní výkon? Sakra, aby se nakonec neukázalo, že je na tento typ výroby vodíku nejlepší jaderný zdroj. ;-)
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se