Jaderná elektrárna Akkuyu 1 obdržela povolení k náběhu bloku
Turecký Úřad pro jadernou bezpečnost (NDK) vydal povolení jaderné elektrárně Akkuyu ke spuštění prvního reaktorového bloku. Povolení umožňuje přechod do dalších fází uvádění do provozu: spouštění bloku, konfigurace systémů a předprovozní zkoušky bloku. Společně představují závěrečnou etapou výstavby jaderné elektrárny a tvoří základ pro budoucí bezpečný provoz.
Anastasia Zoteeva, generální ředitelka společnosti Akkuyu Nuclear JSC uvedla: "Licencování je extrémně důležitá fáze, která prostupuje všemi etapami životního cyklu jaderné elektrárny: výběrem místa, projektem, výstavbou, provozem a odstavením. V případě JE Akkuyu, první jaderné elektrárny v Turecku, procházíme všemi fázemi licencování poprvé. Zároveň se národní regulátor opírá o zkušenosti s vydáváním licencí a dalších povolení v Rusku, kde již úspěšně fungují čtyři podobné reaktory VVER-1200."Staveniště turecké jaderné elektrárny Akkuyu. Zdroj: Rosatom
Minulý týden byly všechny vnitřní vestavby reaktoru prvního bloku instalovány do příslušné polohy pro kontrolu shody s projektem. Reaktor, včetně víka a pohonů regulačních tyčí, je vysoký 19,3 metru, má průměr 4,8 metru a váží 600 tun. Dalším krokem v procesu licencování bude získání povolení k provozu bloku, které umožní začít do reaktoru zavážet jaderné palivo.
Význam JE Akkuyu a další program výstavby
Elektrárna Akkuyu, která se nachází v jižní provincii Mersin, je první jaderná elektrárna v Turecku. Ruský Rosatom zde staví čtyři reaktory VVER-1200 podle obchodního modelu BOO (build-own-operate). Podle podmínek mezivládní dohody mezi Ruskem a Tureckem musí dojít ke spuštění prvního reaktorového bloku do sedmi let od obdržení všech povolení pro jeho výstavbu.
Kontejnment nad reaktorem Akkuyu 1. Zdroj: Akkuyu
Licence na výstavbu prvního bloku byla vydána v roce 2018 a stavební práce byly zahájeny téhož roku. Jaderné palivo bylo na místo dodáno v dubnu tohoto roku, přičemž generální ředitel Rosatomu Alexej Lichachev uvedl, že cílem je provést fyzické spuštění v roce 2024. Elektrárna o výkonu 4800 MWe by měla pokrýt asi 10 % turecké spotřeby elektrické energie, přičemž se očekává, že všechny čtyři bloky budou v provozu nejpozději do konce roku 2028.Mohlo by vás zajímat:
to je pěkné, podobnou dobu se u nás staví obchvaty menších měst
v 2018 zacali prace a v 2024 fyzicke spustenie. Teda to neni zle, to budi respekt. Co by sme my za to dali. A samozrejme gratulacia ku stabilnemu a nizkoemisnemu zdroju ee.
Proto byly vyloučeni, bylo by to levně, s vysokým podílem našich firem a včas. Turkům, kteri jsou v Nato to ale nevadí .
to uz je otazka, ci ta ktora krajina je slobodna a suverenna, aby mohla konat vo svojom zaujme. Zda sa, ze Turecko taka krajina je.
Rusko opět předvedlo světu že jaderné elektrárny lze stavět poměrně rychle a výstavba může být levná. Nicméně takovou cestou se mohou vydat jen svrchované státy mezi které ČR nepatří.
Relativně levné je to vůči čemu? Podle Wikipedie mají PPA za 123.5 USD/MWh na polovinu vyrobené elektřiny. To mi nějak úžasně levné nepřipadá.
Pánové, nerad píšu veřejně, ale je zde potřeba určitá osvěta.
1. V roce 2018 proběhl takzvaný "první beton", což je slavnostní začátek betonáže budovy reaktoru. Je to událost plná novinářů a papalášů, ale skutečné zahájení je třeba hledat daleko dříve. Mezistátní dohoda s Ruskem byla podepsaná v roce 2010. V tu chvíli už Turecko mělo vybranou lokalitu s dlouhodobou stavební uzávěrou. Jde o atraktivní lokalitu, kde by jinak mohly stát turistické resorty. Přirovnal bych to třeba ke Krkonošům. Prvnímu betonu předchází roky přípravy staveniště. Budování cest, přípojek, zemní práce, hydroizolace - základ budovy je hluboko pod úrovní hladiny moře, takže je třeba se popasovat se spodní slanou vodou. K tomu jsou potřeba oddělovací stěny do značné hloubky, betonárka (několik), zdroj užitkové vody (odsolovačka), zdroj pitné vody, ubikace - jde o desítky tisíc lidí na stavbě, takže infrastruktura našeho okresního města. Navíc již před rokem 2018 byly objednány strojní komponenty s dlouhou dodací dobou jako výkovky pro reaktor, parogenerátory, turbínu s generátorem atd.
2. Vysoký podíl našich firem není zárukou levné a včas odvedené práce. Skoro bych řekl, že se to vylučuje, byly to ty samé známé firmy jako na Mochovcích. V dodávkách velkých komponent už ani není kde brát. ŠJS bečku už nevyrobí, chybí hutě a kovárny, nejsou Vítkovice, Modřany, Královopolská, a testovat prototyp turbíny Doosanu za svoje peníze a s nejistým výsledkem investor taky nechce. Navíc těm produktům chybí další odbytiště, takže by zůstalo u domácích prototypů, jak to máme rádi.
3. Rusům se to snadno schvaluje, když turecký státní jaderný dozor byl vyškolený v Rusku. Navíc kontrakt je postavený tak, že dodavatel má vždy pravdu, takže investor nemá šanci do průběhu jakkoli vstupovat. To jen k té nezávislosti.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se