Bezpečnost francouzských reaktorů, kterým byl umožněn až 50letý provoz, se díky řadě opatření zvýší
Francouzský regulační orgán pro jadernou bezpečnost, Autorité de Sûreté Nucléaire (ASN), stanovil podmínky pro další provoz reaktorů EDF řady 900 MWe po 40 letech provozu. Regulátor uvedl, že se domnívá, že opatření plánovaná společností EDF v kombinaci s opatřeními předepsanými ASN zajistí bezpečnost bloků na dalších 10 let provozu.
EDF provozuje tři konstrukce tlakovodních reaktorů, známé jako řada 900 MWe (CP0, CP1 a CP2), řada 1300 MWe (P4 a P’4) a řada 1450 MWe (N4). 32 provozovaných bloků s reaktory řady 900 MWe vstoupilo do komerčního provozu mezi roky 1977 až 1988.
ASN přezkoumává všechny francouzské reaktory každých 10 let. Aby bylo možné využít výhod standardizované konstrukce reaktorů EDF, jsou tyto kontroly prováděny ve dvou částech. První část zahrnuje aspekty společné pro všechny reaktory řady 900 MWe. Druhá část, která se zaměřuje na specifické aspekty, se týká každého reaktoru samostatně a potrvá do roku 2031.
ASN poznamenala, že čtvrtý pravidelný přezkum bezpečnosti reaktorů řady 900 MWe má zvláštní význam, protože hypotéza životnosti přijatá ve fázi návrhu byla 40 let. Pokračující provoz po 40 letech vyžaduje aktualizaci konstrukčních studií nebo výměnu komponent.
Dne 23. února vydala ASN rezoluci předepisující provedení hlavních zlepšení bezpečnosti plánovaných společností EDF spolu s dalšími opatřeními, která považuje za nezbytná k dosažení cílů přezkumu bezpečnosti.
„Toto usnesení uzavírá první část přezkumu bezpečnosti, která se týká studií a úprav zařízení společných pro všechny reaktory řady 900 MWe, protože všechny mají podobnou konstrukci,“ poznamenala ASN.
Bezpečnost reaktorů řady 900 MWe se díky řadě opatření výrazně zvýší. Mezi tato opatření patří ověřování shody reaktorů s jejich referenčním systémem a zlepšování jejich schopnosti odolávat závažnějším útokům vnitřního nebo vnějšího původu. Úpravy rovněž omezí radiologické důsledky nehod bez roztavení jádra. Dále budou provedeny vylepšení v opatřeních pro zvládání náhodných nebo agresivních situací ovlivňujících bazény pro skladování použitého paliva na blocích.
ASN uvedla, že vylepšení a opatření budou aplikována na každý reaktor individuálně během jejich čtvrtého pravidelného přezkoumání bezpečnosti, které má probíhat do roku 2031. Tyto přezkumy zohlední specifické aspekty každého zařízení. Opatření plánovaná společnosti EDF pro každý reaktor budou předmětem veřejného přezkumu.
„ASN se domnívá, že opatření plánovaná společností EDF v kombinaci s opatřeními předepsanými ASN otevírají vyhlídky na další provoz těchto reaktorů po dalších 10 let po jejich čtvrtém pravidelném přezkumu bezpečnosti,“ uvedla ASN.
Regulační orgán požaduje, aby EDF každoročně podávala zprávy o opatřeních prováděných ke splnění požadavků a jejich lhůt, a také o průmyslové kapacitě EDF a jejich externích dodavatelů dokončit úpravy zařízení ve stanovených lhůtách. ASN vyžaduje, aby tyto informace byly zveřejněny.
Mohlo by vás zajímat:
Teď jde o to, jak bylo takovéto prodloužení provozu provedeno. Jestli se určily bezpečnostní parametry a podle toho se provedla opatření a nebo se rozhodlo o dalším provozu a podle toho se určily parametry? Jinak maximální doba prvozu jaderných elektráren jen velmi málo přesáhla padesát let, velmi často to bylo míň. Z toho vyplývá, že ani ne za deset let budou postupně ve Francii jedna jaderná elektrárna po druhé postupně ve velkém uzavírány. Po uzavření bude muset dojít k demontáži těchto jaderných zařízení. Pro velmi zadluženou francouzskou ekonomiku do bude tvrdý oříšek. Jejich cesta jaderné energetiky se ukáže jako slepá ulička. V konkurenci OZE jaderná energetika propadne.
Z toho nevyplývá vůbec nic, protože existuje celkem 406 tlakovodních reaktorů, ze kterých pouze 19 je starších než 50 let, většinou malých prototypových reaktorů, které už se nevyplatilo dál udržovat a nedají se nijak srovnat s těmi francouzskými v provozu. Tři ze čtyř tlakovodních reaktorů nad 500 MWe, starších 50 let, je stále v provozu.
Z hlediska emisí je francouzská cesta daleko daleko lepší než třeba česko-německo-polsko-... cesta pálení uhlí. Teď když to začíná být výhodné můžou postupně doplňovat mix třeba offshore větrem a solárama a postupně bez hysterie uzavírat dosluhující jaderné bloky. Kdyby měly všechny vyspělé státy energetiku jako Francie, tak nemá energetický sektor vůbec žádný problém s CO2. Německo přes neuvěřitelné dotace má stále 3x až 5x větší emise na kWh než Francie. O ČR ani nemluvím.
Celoevropský a především celosvětový podíl jaderné energetiky na všech energiích je zanedbatelný. Jádro problémy s CO2 nevyřeší a samo přináší nevyřešené problémy.
Jádro má zdaleka nejnižší sekundární emise CO2, celkovou spotřebu materiálu, i počet zabitých lidí na vyrobenou MWh ze všech zdrojů EE. Každý zdroj energie má nějaké nevyřešené problémy, nic prostě není zadarmo.. Zdaleka největší problém jádra je subjektivní iracionální strach z neznámého, objektivně je to jeden z nejbezpečnějších a nejčistějších způsobů "výroby" energie.
Dovolím si oponovat. Járo by mohlo bez problémů a relativně levně vyřešit problémy nejen s CO2. Jenže to by na tom nevydělali ti správně vyvolení. Takže je tu obrovská propaganda ohledně toho jak je jádro "zlé" a nevýhodné. Naprostý opak je pravdou. Jedná se o jeden z nejbezpečnějších, nejstabilnějších a pro přírodu nejpříznivějších zdrojů EE.
Problém je tu další. Je to velké, moc velké, vzniklo to navíc z vojenských projektů a to budí samo o sobě obrovskou nedůvěru ve společnosti. Prostě představa že jste závislý na megakorporaci která má deset reaktorů a drží za gule, jak se říká, celou zemi se nikomu moc nelíbí. Navíc mají obrovské počáteční náklady. Je mnohem pravděpodobnější sehnat stovky milionů na vrtule a motory, než stovky miliard na reaktor a turbínu.
90% vědy a civilizace vzniklo z vojenských projektů:D Jinak ale naprosto souhlasím, to jsou zdaleka největší problémy jádra: obrovské počáteční náklady, iracionální strach nevzdělaných lidí, a závislost na zlých mega-korporacích napojených na vlády=/ Každá sranda holt něco stojí, uvidíme jak to dopadne.. Beztak nakonec zůstane nějaký mix všeho možného, každá monokultura smrdí.
Rekl bych, ze ta monokultura v Norsku moc nesmrdi. Tim chciu rici, ze kdyz jsou prihodne podminky, nemusi byt orientace na jednu kartu spatna. A prihodne podminky nemusi byt jen geoggraficke ale i technickeho razu - porad doufam, ze se rozvinou redoxni baterie.
Není to tak dávno co v Norsku kvůli nízkým zásobám vody hrozilo odpojování energeticky náročných podniků.
V Norsku to možná hrozilo ("monokultura vodních elektráren"), ve Francii ("monokultura JE") to odpojování náročných provozů již mnohokrát nastalo.
Dále Emil výše tvrdil že "3 ze 4 ...reaktorů starších 50 let jsou stále v provozu". Ale zapoměl dodat že část té doby byly odstaveny (mimo nutné výměny paliva, to nepočítám) pro inspekci, opravy, modernizace,.... Zatím žádný velký reaktor co je mi známo, nevyráběl elektřinu celých 50, zatím vždy byly reaktory vyřazovány z provozu dříve než po 50ti leté výrobě elektřiny.
Ještě poslední poznámka: je chválihodné, že Francie věnuje maximální pozornost údržbě a bezpečnosti reaktorů. Protože havarie 7. stupně by znamenala konec jaderné energetiky v EU, buď trvalý anebo praktický po 10 či více let, viz Japonsko. Takže držme francouzům palce, ať to zvládnou. A buďme realisty co se týče provozu a bezpečnosti JE.
1) Mnohokrát = kolikrát? Zdroj!
2) Odpojení provozů 8.1. nijak nesouviselo s jadernou monokulturou (Francie v tu dobu elektřinu exportovala).
3) Nic jsem dodat nezapomněl, stáří reaktoru se nepočítá na počet hodin v provozu. Kdyby to tak bylo, museli bychom např. stáří fotovoltaiky dělit dvěma. Ty tři tlakovodní reaktory starší 50 let mají kumulativní koeficienty využití 79 %, 82,1 % a 85,1 % a všechny vyráběly elektřinu v každém kalendářním roce svého provozu.
Takže jste musel souhlasit se mnou a jen jste udělal úkrok stranou
Jestli někde vidíte nějaký souhlas s vámi, tak vidíte špatně.
Tak jsem doufal že aspoň s tím posledním mým odstavcem souhlasíte, ale vidím: je to marný...
K poslednímu odstavci jsem se vůbec nevyjadřoval, není ani proč, neobsahuje žádné faktické informace.
Pavel K: Každé pravidlo má své výjmky, máte pravdu že hydro je téměř zázračná energie! Společně s jádrem je nejlepší ohledně celkových emisí, bezpečnosti, dostupnosti i ERoEI. Oproti jádru je navíc méně kontroverzní a levnější. Potenciál hydra je ale bohužel hodně daný podmínkami, líbí se mi mikro-hydro, ale potenciál velkých děl je i nás už většinou využitý.
Zajímavý pozitivní detail navíc je, že Norsko a Švýcarsko jsou díky hydru jedny z mála zemí na světě, které nebudou muset řešit úbytek setrvačnosti elektrické sítě.
Redox-flow baterky jinak také sleduji se zájmem, subjektivně mám pocit že pro dlouhodobou akumulaci se hodí lépe než Li-iony, ale prakticky jsou teprve na začátku. Semi-objektivní hodnoty ESoEI (poměr uložené energie vůči energii potřebné na výrobu úložiště) jsou ale zatím katastrofální pro všechny baterie. Data na Wiki z nějaké studie ze Stanfordu ukazují, že současné akumulátory mají tento poměr 20x horší než přečerpávačky=/
Bizone, mikrohydro je ve světě jakoby novinka, ale tady to bylo už za Marie =Terezie, pokud se podíváte na seznamy mlýnu atd. byť už ze 30. let tak zjistíte že takové zdroje byly skoro všude.
Ale je třeba rozlišovat situaci mezi ČR, Evropou, západní a východní a světem.
Třeba v USA jsou stovky jezů, hrází a opuštěných elektráren, které by bylo možné upravit znovu pro výrobu proudu. Kdysi dávno, zpátky v roce 2008/9 jsem si udělal soukromý průzkum přes googlemaps a obecně přes různé urbex stránky, těch míst bylo na několik souborů, hlavně ve východní části USA. Něco i na západě. Pokud vím, tak třeba jezy na Mississippi nejsou dodnes všechny využité. Není také snaha využít peřeje nad Niagarskými vodopády, nebo regulovat odtok z velkých jezer tak aby se voda lépe využila. (Podobně se to neděje ale ani na Rýnu) Podobně jsou v Rusku opuštěné elektrárny z akce GOELRO, nebo možná ještě dřívější.
Takže potenciálu, snadno dostupného, po světě je dost. A stejně tak není pravda že by v ČR nebyl potenciál pro velké vodní elektrárny, je jenom se to nedá dělat přes velké přehrady které udělají jezero až na náměstí v Plzni. Muselo by se na to jinak a je otázka jestli tu na to je vůle a představivost a jestli by to vyšlo nějak po stránce finanční. On není třeba problém navrhnout derivační elektrárnu Vranov-Znojmo s nějakými 45MW, ale problém bude v ceně toho přívodního tunelu.
Stejně tak není problém navrhnout derivační elektrárnu ve Vraňanech, Velkém Březně, Děčíně, Přeloučí, Bzenci, všechno v řádu MW, ale tam to brání mnohem více faktorů, hlavně myšlení kdy se nehledá jak to udělat a jak to citlivě provázat s přírodou a využít souhry mezi hydroenergetikou a plavbou. Přitom třeba před sto lety byly derivační elektrárny běžné a třeba Kadaň brala elektřinu z Lomazické elektrárny.
Dokud je nádoba reaktoru v pořádku, není důvod trvale odstavovat JE blok. Všechno ostatní lze vyměnit nebo modernizovat. Věřím tomu, že JE bloky budou s nutným upgrade řídících a bezpečnostních systémů provozovány 80 i více let. (tedy alespoň v zemích s příčetnými politiky)
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se