Austrálie chce omezit využívání mezinárodních uhlíkových kreditů

Australská vláda plánuje zrušit možnost využívání mezinárodních uhlíkových kreditů pro největší emitenty skleníkových plynů v zemi. Mezi tuto skupinu patří všechna zařízení emitující ročně více než 100 tisíc tun ekvivalentu CO2. Informaci přinesl zahraniční server Argus. 

Australská vláda zveřejnila návrh legislativy upravující podmínky pro největší emitenty CO2 začátkem tohoto týdne. Ukončení možnosti využívat mezinárodní emisní kredity by podle zveřejněného návrhu bylo platné k 1. červenci 2023.

Emitenti CO2, kterých se úprava legislativy týká, budou podle australského ministra energetiky Chrise Bowena i nadále moci nakupovat domácí uhlíkové kredity (Australian Carbon Credit Units - ACCU). Tyto uhlíkové kredity mohou provozovatelé zařízení emitující CO2 odevzdávat namísto skutečného snižování emisí z daného zařízení.

Podle australské vlády přispívají zařízení, která nebudou moci nadále využívat mezinárodní uhlíkové kredity, aktuálně zhruba 28 % k celkovým emisím skleníkových plynů v zemi. Ty se mají do roku 2030 snížit na 354 mil. tun. Tedy o 43 % ve srovnání s rokem 2005, kdy činily 621 mil. tun.

Uhlíková neutralita ano, avšak ne za každou cenu

Austrálie se loni podobně jako mnoho dalších států zavázala k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Tohoto cíle plánuje země dosáhnout pomocí využití dnes dostupných technologií, budoucích technologických pokroků či mechanismů kompenzace emisí skleníkových plynů.

Ve zveřejněném dlouhodobém plánu dále Austrálie uvedla, že dosažení uhlíkové neutrality nebude znamenat ukončení těžby a exportu uhlí nebo plynu.

„Není to plán za každou cenu. Nedojde k ukončení těžby a exportu uhlí nebo plynu. Nebude to mít dopad na domácnosti, podniky nebo zbytek ekonomiky prostřednictvím nových nákladů nebo daní. Nebude to stát pracovní pozice - ani v zemědělství, těžbě či v plynárenství. Nezvýší to účty za energie,“ uvedla Austrálie ve zveřejněném plánu.

Hlavní část úspor emisí skleníkových plynů (40 % proti roku 2005) má být realizována díky naplnění technologického investičního plánu, který se opírá mimo jiné o solární elektrárny, úložiště energie, vodík či zařízení na zachycování a ukládání emisí CO2.