Elektrolodě jako budoucnost? Námořní přeprava by se mohla stát bezemisní do roku 2035

Lodní doprava není tak „zelená“, jak by se mohlo zdát. Nárůstem její uhlíkové stopy se nyní začínají zabývat odborníci, a to od legislativců po inženýry. Dle nedávné zprávy OECD by díky kombinaci technických, logistických a legislativních opatření mohlo být dosaženo poklesu emisí až na nulu, a to již do roku 2035.

Postupná elektrifikace a modernizace

Již nyní se začínají objevovat první nápady na to, jak redukovat lodní uhlíkovou stopu. Jedním z nich je elektrifikace lodní dopravy. Dánský projekt E-ferry, spolufinancovaný Evropskou unií, začne již v létě tohoto roku provozovat pravidelnou trajektovou linku mezi ostrovem Aeroe na jihu Dánska a pevninou. Nahradí tak dieselové trajekty, které byly doposud pro tuto linku užívány. Podobné projekty, tedy využívání elektřiny k pohonu lodí, již byly spuštěny dříve. Ve většině případů však byly motory dopravního prostředku poháněny hybridně – elektřinou v přístavištích a jejich okolí a fosilními palivy na otevřeném moři. Projekt E-ferry je tak první vlaštovkou v plné elektrifikaci při poskytování trajektových služeb.

Kvůli omezenému výkonu baterií byly donedávna trajekty omezeny maximálním dosahem dvou námořních mil. Nyní mohou na jedno nabití urazit až 22 mil. Spoj mezi Aeroe a dánskou pevninou bude jezdit sedmkrát denně, přičemž baterie bude dobíjena 20 minut při nástupu a výstupu. K plnému dobití bude poté docházet přes noc.

„Máme dlouhou tradici soběstačnosti co se týče udržitelné energie.  Naše jediné spojení s pevninou je ovšem lodní trajekt. Existuje zde tedy velký zájem o snížení celkového množství emisí z tohoto druhu dopravy,“ uvádí Dr. Trine Heinemannová, koordinátorka projektu E-ferry, se sídlem na ostrově Aeroe.

Jedním z problému, se kterými se elektrifikovaná lodní doprava potýká, je otázka bezpečnosti. Baterie, které mají být užívány na moři, musí projít zvláštním schvalovacím řízením. Inženýři pracující na projektu E-ferry taktéž vyvinuli speciální typ pěny, kterou by v případě požáru mohla obsluha trajektu použít k hašení. Švýcarsko-německý partner projektu, společnost Leclanché, je první společností, která získala povolení k výrobě námořních bateriových systémů.

Zlepšení efektivity lodní dopravy

Dalším z nedostatků námořní dopravy je dle některých pouze nízká míra modernizace v tomto odvětví. Například dokumentace týkající se nákladu, pasažérů či obecně logistiky má často stále papírovou podobu. Jedním z projektů zaměřující se na zefektivnění komunikačních systémů a tedy i lodní infrastruktury je projekt EfficienSea2. Tento vyvíjí digitální nástroje ke zlepšení propojení komunikačních kanálů mezi mořem a pevninou. Další systém, s názvem ArcticWeb, má za cíl zlepšení komunikace mezi loděmi plujícími v Arktickém moři, které si tak mohou předávat informace o počasí, navigaci či výskytu ledovců a zajistit i lepší koordinaci při záchranných akcích. Prevencí vzniku nehod například u tankerů tak může ochránit nejen majetek, ale i životní prostředí.

Stále vyšší emisní náročnost

Globální emise skleníkových plynů z námořní dopravy, která bývá většinou vnímána jako „zelenější“ alternativa mezinárodní osobní i nákladní dopravy, každým rokem zaznamenávají postupný růst. V letech 2013 až 2015 celková spotřeba pohonných hmot v tomto odvětví stoupla o 2,4 % na 298 milionů tun fosilních paliv. Lodní doprava tak zodpovídá za více než 3 % světových emisí CO2, do roku 2050 by však mohla vytvářet až 17 % skleníkových plynů vyprodukovaných lidskou činností, při neúčinné regulaci. Společně s leteckou dopravou by tak tyto dva sektory mohly být za třicet let odpovědny za 40 % světových emisí.

Zástupci členských států Mezinárodní námořní organizace OSN minulý týden odhlasovali první strategii týkající se snižování emisí z mezinárodní lodní dopravy, mimo jiné, že do roku 2050 musí dojít k 50% snížení emisí ve srovnání s rokem 2008. Některé státy ovšem k dohodě vyslovily své výhrady, jako například USA a Saudská Arábie. Přijetí konkrétnějších opatření se proto nyní odsouvá o alespoň šest měsíců.

Zdroj úvodního obrázku: Wikimedia