Dvoumiliardová iniciativa Evropské komise signalizuje změnu priority ve využívání vodíku
Vodíková vize EU se změnila. Kdysi opěvované plány zelené mobility založené na osobních a nákladních vozidlech na palivové články jsou nyní pryč ve světle úspěchů elektromobilů. Evropská komise proto signalizuje změnu v prioritě vodíku a to na výrobu levného zeleného vodíku z elektrolýzy.
Spíše než na dopravu se vodíková strategie Evropské unie nyní soustředí na těžký průmysl, jako je například ocelářství či chemický průmysl, informoval zpravodajský portál EURACTIV. Tato odvětví, na rozdíl od dopravy, nelze zcela elektrifikovat a potřeba tekutých a plynových paliv jako zdroj pro vysokoteplotní procesy zde bude i nadále přetrvávat.
Vodíková doprava už ne, elektromobily vyhrály
Tato změna priorit je zohledněna v třetí úpravě společného vodíkového projektu Evropské komise, který odstartoval v pondělí. Původně se projekt jmenoval "Fuel Cell and Hydrogen join Undertaking“ (FCH JU, = společný podnik pro palivové články a vodík). Nyní se název změnil na "Clean Hydrogen Partnership“ (= partnerství pro čistý vodík) v hodnotě 2 miliard eur.
„Toto nové partnerství je postaveno na kooperaci podporované společným podnikem pro palivové články (FCH JU),“ sdělila tisku v pondělí prezidentka Evropské komise paní Ursula von der Leyenová.
Pro určení “nevyhnutelného“ použití vodíku se zavedl termín “no regret“ (= bez lítosti). Scénáře obsahující “no regret“ jsou založeny na analýzách a reportech mnoha vodíkových studií a výzkumů. Pokud se většina zdrojů shodne na nutnosti použití vodíku, daný proces/aplikace dostane označení “no regret“.
V současné době “no regret“ aplikace a procesy pro vodík jsou průmyslová reakční činidla a suroviny, letecká doprava na dlouhé vzdálenosti, námořní doprava, záloha pro obnovitelné zdroje a velké topné sítě.
Další na řadě je těžký průmysl
„Ještě před deseti lety byly elektromobily s palivovými články budoucností automobilového průmyslu. Dnes je už tento sen pryč,“ napsal Gniewomir Flis, odborník na vodík z německého think-tanku Agora Energiewende. „Tato změna odráží posun priorit od (pozemní) dopravy k méně kontroverzním “no regret“ aplikacím.“
Odklon od zaměření na palivové články v partnerství veřejného a soukromého sektoru je zřejmý také ze znění předpisů, které stanovily druhou a třetí iteraci společného podniku v letech 2014 a 2021.
Zatímco dle odborníka Flise vodíkem poháněná doprava zůstane "niche" odvětvím, jasné tržní příležitosti pro paliva na bázi vodíku vidí v lodním a leteckém průmyslu.
Mohlo by vás zajímat:
Průmyslová reakční činidla a suroviny OK, ale přemýšlel někdo o těch dalších?
Letecká doprava na dlouhé vzdálenosti - se současnými technologiemi není možná, konstrukce letadel to vzhledem k objemu vodíku neumožňuje, byla by potřeba zatím nevymyšlená materiálová revoluce pro nádrže, jinak se nepřehoupneme přes 3000 km dolet.
Námořní doprava - zajímal by mě reálně jak toho chtějí docílit, to jako čínské lodě na mazut nezakotví v evropském přístavu? Nebo pro ty to nebude platit, takže evropské lodě budou mít 5x dražší provoz a tedy vlastně nebudou plout nikam, protože si je nikdo neobjedná? Nebo se bude plout na vodík do 50 km od pobřeží a v mezinárodních vodách hezky po staru, takže se nevyřeší vůbec nic? Nebo to bude omezeno pouze pro dopravu v rámci Evropy? A opět jako u letadel, spočítal si někdo, jak velký by byl objem nádrží potřebný pro plavbu třeba z Peru do Evropy?
Záloha pro obnovitelné zdroje - kvůli efektivitě 3x dražší palivo než stojí elektřina v létě, je potřeba zvýšit výkon palivových článků min. 100x oproti dnešním hodnotám, jaká bude pak životnost takové vodíkové elektrárny? Kolik vodíku unikne z nádrží za 6 měsíců skladování, nebo se snad podchladí a bude se půl roku držet v kapalném stavu?
Ano, je toho hodně co musíte ještě nastudovat aby jste našel odpověď na ty své otázky.
Nejlepší jsou hlášky o levném vodíku z OZE. Ten "levný" vodík vznikne jen tak, že se jeho cena rozpočte do ceny el. energie během roku místo solárního tunelu přijde vodíkový....
Jinak vodík má jako palivo špatné vlastnosti je sice ekologický, ale v plynném stavu je málo výhřevný obtížně se skladuje, protože má malou molekulu, je výbušný a není snadné ho zkapalnit. Jsou Lepší kandidáti na umělá paliva.
Jaké kandidáty máte na mysli? Aktuálně to vypadá dle obecného povědomí, jako vodík (a výrobky z něj), benzín a nafta.
Umělá paliva jsou různá. Třeba biopaliva 2 generace, metanol , čpavek, syntetický zemní plyn. Bio LPG , umělá nafta a další. Vodík má proti palivům je jedinou výhodu relativně levnou výrobu , tím ovšem výhody končí.
Jen at utraceji, driv se to sesype.
Ja bych treba zalozil ve stredni evrope zeleny startup na cerpani zelenych dotaci na vyvoj kontejnerovych plachetnic. Sice je to blbost, nerozumim kontejnerove doprave a ani plachetnicim, ale kafrat o tom dokazu hodiny. Kvalifikaci tedy zjevne mam :-)
Průmyslová reakční činidla OK? Kde jste na to přišel? OK je to jen v hlavách plánovačů, co neumí vyčíslit ani jednoduchou chemickou rovnici. Výroba železa a oceli z rudy redukcí vodíkem je teoreticky možná, ale v praxi je to nesmysl. Přesto s tím plánovači operují.
Úplný nesmysl touž není, neboť už taková komerční výroba probíhá jinde ve světě.
Kde? Ukažte mi konkrétní výrobní závod, kde by to komerčně dělali.
Hydrid hořečnatý se výhledové v uskladnění vodíku jeví zajímavě. Žádný tlaky ani nízké teploty.
Žádné tlaky, žádné teploty?
Takže stačí lusknout prstem a vodík ochotně reaguje s hořčíkem za vzniku hydridu a pak lusknout prstem druhé ruky a hydrid hořečnatý se ochotně rozloží za vzniku vodíku? Škoda, že jsem tohle nevěděl před pár lety, nemusel bych se učit druhý termodynamický zákon. A možná ani první, vždyť přece vodík po druhém lusknutí prstu by mohl mít vyšší tlak než při prvním lusknutí.
Základem politické ekonomiky je co nejdražší projekty aby bylo na co nejvíce odklonů....
Samozřejmě i pro politickou ekonomii platí Carnotovy zákony.
Nelze čerpat teplo (rozkrádat) jednoho zásobníku. Pouze pustíte-li peníze z teplého zásobníku (dotační fond) do studeného zásobníku ( hotové dílo) můžete do tohoto proudu vložit stoj na přeměnu energií a ty peníze odklonit.
Ne tak docela....V nano měřítku již dané zákonitosti nemusí platit (ani fyzikální, ani ekonomické...). Když z vhodně zvolených nanostruktur sestavíte mikro- a makro- objekty dostanete se na tzv. metamateriály. Jejich vlastnosti mohou být již velmi odlišné od toho, co člověk zná ze své běžné zažité skutečnosti. Stejným způsobem i v ekonomice. Síla peněz je dána tím, že jim věříte. Přestaňte jim věřit a vše spadne (známá skutečnost). Pokud ale vše vhodně uspořádáte (např. lidé se domluví, že již nadále přestanou věřit penězům), při přechodu z "nano" lokálního měřítka do globálního, mohou vzniknout ve společnosti již jiné než "běžně zažité" skutečnosti... a tedy přestanou platit běžně zažité ekonomické zákony. Co to udělá se společností je ale jiná "věc"...
Evropa vyhodí nejdříve hromadu peněz a pak i tu vodíkármu.
Ani ne, mě to přijde systematické - nejde to jinak, bude tam vodík! - takový všelék.
Osobně se domnivám, že NH3 tedy Amoniak je lepším řešením, to především protože si to myslí i Japonci (ta melkula má o trochu lepší vlastnosti), a ti si už s vodíkem trochu pohráli (nevím proč si EU myslí že bude lepší...). Budu asi mírně udiven, pokud se v EU nakonec ukáže, že to s H2 opravdu jde. Ale chápu, že to závisí na mnoha faktroech (další výzkum a přechod výzkumu do praxe)...
No ono nejlepší je vzít H2 a CO2 a vyrábět z toho přímo metanol.
To je mnohem lepší než čpavek. Čpavek se dá napřímo použít pro hnojiva, ale metanol se dá lehce polymerovat na delší řetězce, takže ho jde použít napřímo v existujícím průmyslu.
Mě se akronym "no regret" spíše transformuje do věty "Nebudeme litovat žádných vašich obětí, které položíte na oltář zavedení této technologie" :-)
A co železniční doprava? Než bude všude elektrifikace (všichni víme, že je to utopie), tak jedem na naftu? Baterky jsou ve vlaku fajn, ale nejsou všelék.
Naprostá většina dopravních výkonů probíhá už dnes výhradně na elektrifikovaných tratích. Ten zbytek dělá sice zhruba 2/3 sítě, ale v zásadě se jedná o relativně krátké odbočky z hlavních tratí, takže neelektrifikovaný úsek dosahuje zpravidla desítek km. Naprostou většinu regionálních tratí lze vyjezdit bateriovými jednotkami s dojezdem okolo 100km. Pokud je někde delší úsek, tak lze elektrifikaci kousek potáhnout, nebo v např. v místě křižování po cestě postavit krátkou dobíjecí trolej, pod kterou se vlak dobije na další cestu. Jako vhodné nasazení se jeví např. úsek z Opavy do Olomouce přes Krnov. Neelektrifikovaný úsek je zde přes 100km poměrně dlouhý, ale to lze elegantně vyřešit protažením trolejí do Krnova, nebo kousek z Olomouce. Samotné vedení stojí do 10ti mil. za km, což je oproti vodíkovému hospodářství za pakatel.
Více v prezentacích z následující konference.
http://www.top-expo.cz/smart-city/smart-city-2021/cm-2021/prezentace/
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se