Německo: Provozovatelé větrných elektráren na moři by mohli namísto čerpání podpory státu platit

Novela zákona plánovaná spolkovým ministrem hospodářství a energetiky Peterem Altmaierem vyvolává v Německu rozruch. Provozovatelé větrných farem na moři možná brzy budou muset platit za to, aby mohli být připojení k elektrizační soustavě a vyrábět elektřinu. Odpor ze strany jednotlivých spolkových zemí a velkých průmyslových spotřebitelů elektřiny roste z důvodu obav, že tento krok se projeví ve zdražení elektrické energie z větru.

Celá věc má být regulována novým zákonem o větrné energii na moři (WindSeeG), který je v současné době v parlamentním procesu. Vláda schválila novelu zákona na začátku června, Bundestagu by jej měl schválit na konci září.

Návrh upravuje podmínky, za nichž je uchazečům povolena výstavba offshore větrných elektráren v Severním a Baltském moři. Pro úspěch v aukci je základním kritériem výše požadované odměny za vyrobenou jednotku elektrické energie. Aktuálně uspějí v aukci nejnižší nabídky.

Již několik provozovatelů vyhrálo aukce podáním nejnižší, tedy nulové, nabídky. V praxi se tak vzdali státem garantované odměny za dodávku elektřiny do sítě. Provozovatelé pak hledají zákazníky, například v průmyslu, s nimiž uzavírají smlouvy o přímém nákupu, neboli tzv. Power Purchase Aggreements (PPA).

Developeři a provozovatelé větrných parků však stále těží z výhody toho, že nemusí hradit náklady za připojení, které k nákladům za vyrobenou MWh přidají mezi 10-25 EUR/MWh, v závislosti na vzdálenosti parku od místa připojení do přenosové soustavy. Náklady na připojení jsou aktuálně hrazeny provozovatelem přenosové soustavy, na konečného spotřebitele jsou následně přeneseny prostřednictvím složky za přenos elektřiny v konečné ceně elektřiny.

Poplatek za vítězství v aukci

Novela zákona přichází se změnou, kterou je zavedení druhé nabídkové složky soutěžené v druhém nabídkovém kole, které má rozsoudit projekty s nulovou provozní podporou. Developeři mají v tomto kole možnost nabídnout cenu, kterou budou ochotni za vítězství v aukci zaplatit. Tato aukce organizovaná německým síťovým regulátorem bude probíhat dynamicky, a developeři se tak budou moci v několika kolech přehazovat. Tím by mělo být zaručeno, aby vyhrála ekonomicky nejsilnější nabídka.

V tomto druhém aukčním kole se developeři zaváží k ročním platbám, v odvětví nazývaným jako „vstupní poplatek“, nebo „penále“. Tato změna dle ministerstva hospodářství a energetiky (BMWi) umožní snížit náklady na elektřinu a dále integrovat offshore větrné elektrárny.

Obavy z nárůstu cen za energii z větru

Odvěcí očekává vážné důsledky. „Druhá nabídková složka“ zvyšuje investiční rizika, a nevyhnutelně tak vede k vyšším nákladům na výrobu elektřiny, tvrdí Německá asociace provozovatelů větrných elektráren na moři (BWO). Pravděpodobnost realizace projektu se navíc snižuje, protože potenciální provozovatelé by mohli od výstavby projektu následně upustit.

Současně tato změna znamená, že úspěšnými by v aukcích byli uchazeči s vysokou rizikovou afinitou, z trhu by byli vytlačeni středně velcí developeři a komunální podniky, a byla by snížena rozmanitost účastníků. Celkově by se podle BWO Německo stalo neatraktivním jako investiční místo pro větrné elektrárny na moři v konkurenci s ostatními evropskými zeměmi.

„Pokud je to odpověď spolkové vlády na rostoucí poptávku po zelené elektřině, zbytečně touto německou speciální cestou brzdíme energetickou a vodíkovou transformaci,“ uvedl generální ředitel BWO, Stefan Thimm.

„Snížení rozmanitosti aktérů, které by podle mého názoru bylo jedním z důsledků druhé složky nabídky, nakonec bude znamenat zdražení pro všechny. Druhá složka nabídky odrazuje investory. To by pro Německo znamenalo ztrátu v konkurenci jiných lokalit. Nakonec tím ohrožujeme cíle expanze,“ uvedl k problematice pro deník Handelsblatt ministr životního prostředí Dolního Saska, Olaf Lies.

Doporučením odvětví je zavedení podpory formou contracts for difference

BWO navrhuje následovat příklad Velké Británie, Dánska nebo Francie, kde je podpora soutěžena v podobě tzv. „smluv o rozdílu“ (contracts for difference – CfD). Uchazeč tak stanoví svou nabídkovou cenu, za kterou by prodal elektřinu ze své větrné farmy, pokud by byla nabídka přijata. Pokud je tržní cena elektřiny pod nabídkovou cenou, obdrží provozovatel příspěvek ve výši rozdílu těchto cen. Pokud je tržní cena vyšší než nabídková cena, musí naopak provozovatel tento rozdíl zaplatit.

„Návrh ministerstva hospodářství nezapadá do evropského systému. Mezitím se ukázalo, že smlouvy o rozdílu jsou účinné a úspěšné. Měli bychom tento model sledovat a iniciovat změnu systému nyní,“ uvádí Lies, který je tak podporuje postoj BWO.

BMWi CfD modely odmítá a uvádí, že neexistuje potřeba pro přechod na tuto podobu vyplácení podpory. Provozovatelé jsou dle ministerstva schopni se proti cenovým rizikům stále jednodušeji zajišťovat na trhu, například prostřednictvím dohod o přímém nákupu.

„Zavedení smluv o rozdílu by tomuto vývoji bránilo,“ tvrdí BMWi.

S ohledem na aktuální novelu zákona vidí ohrožení pro expanzní cíle pro větrnou energii na moři i samotní developeři. V celosvětové konkurenci investic do obnovitelných zdrojů energie je Německo díky podobě svých aukcí „stěží konkurenceschopné“, uvádí Anja-Isabel Dotzenrath, vedoucí RWE Renewables. Investoři do značné míry souhlasí, německý model má příliš mnoho nevýhod pro společnost, pro dodavatelský průmysl a také pro investory.

Nové vyšší cíle pro rozvoj offshore větrných elektráren

Německá vláda přikládá větrné energii na moři velký význam. Nový WindSeeG je tak rovněž určen k navýšení cílů pro rozšíření těchto zdrojů v Severním a Baltském moři z 15 na 20 GW do roku 2030. Do roku 2040 má potom jejich instalovaný výkon vzrůst na 40 GW.