Evropský boj s emisemi, aneb co je EU ETS a kam směřuje? (2. díl)

Evropský systém emisního obchodování (zkráceně EU ETS) letos oslavil desetiletí svého fungování. Pojďme si tedy blíže představit jeho historii, současnost i výhledy do budoucna.

V první části článku o emisním obchodování byl představen obecný popis fungování systému EU ETS, jeho cíle a také vývoj systému během prvních dvou obchodovacích období. Druhá část článku se zaměřuje na současnou třetí fázi obchodování, problémy a návrhy řešení systému EU ETS a výhledy do budoucna, spolu s celkovým zhodnocením desetiletého fungování systému.

Jak již bylo popsáno v předchozím článku, první i druhá fáze obchodování v systému EU ETS nebyly úspěšné. Ať již přehnaným ochranářstvím ze strany národních států, nebo příchodem ekonomické krize, v systému nakonec vždy vznikl přebytek povolenek a jejich cena tím pádem poklesla pod efektivní úroveň, která se odhaduje na 20 – 30 €, za jednu povolenku (EUA).

Do třetice o regulaci více

Třetí fáze systému probíhá od roku 2013 a její konec je plánován v roce 2020. Nová fáze přinesla řadu změn, jako například zahrnutí letecké dopravy do systému, rozšíření o nové skleníkové plyny (kromě CO₂, nově i N₂O a PFCs – fluorované uhlovodíky), nebo přechod od rozdělování povolenek dle historických emisí (grandfathering) na částečné aukcionování (zhruba 40% povolenek) skrze burzy.

Došlo také k přechodu z národních systémů NAP do jednotného registru single-CAP. Z maximálního množství 2084 mil. EUA, umístěných v single-CAP na počátku 3. fáze, je každoročně odebráno 1,74% povolenek, což do roku 2020 povede ke snížení množství celkových emisí o 21% a splní se tak závazek v rámci strategie 20-20-20. Z celkového množství povolenek se 88% rozděluje běžným způsobem, dalších 10% je vyhrazeno pro chudší země a 2% pro státy, které dokázaly od roku 1990 snížit svoje emise o více jak 20%.

Byl rovněž vytvořen fond NER 300, do kterého bylo odvedeno 300 mil. EUA, jejichž prodejem se získávají prostředky na rozvoj nejmodernějších inovativních technologií v oblasti obnovitelných zdrojů.

Vzhledem k výrazným dopadům, především na energetiku východních zemí EU, došlo k dohodě o postupném náběhu aukcí (tzv. derogace) u některých zemí. Část povolenek tak mohou východoevropské energetické společnosti získat bezplatně, ale hodnotu těchto povolenek, které by si jinak musely firmy koupit v aukcích, musí povinně investovat do rozvoje. Některé oblasti průmyslu také získaly nárok na volné přidělování povolenek, neboť byly zařazeny do odvětví ohrožených tzv. „únikem uhlíku“ (carbon leakage), kdy by dané společnosti pod tlakem vysoké ceny uhlíku mohly přesídlit do zemí, kde nejsou tak přísná emisní opatření.

Umění zdražit, aneb reforma EU ETS

Přes veškeré snahy o zefektivnění systému, nadále na trhu převládá nadbytek povolenek, což se negativně projevuje především využíváním levných (již odepsaných) elektráren na fosilní paliva, které však nejsou emisně efektivní a nevyužívají nejnovější technologie. Současný přebytek se odhaduje na 2 mld. EUA a do roku 2020 se očekává jeho nárůst až na 2,6 mld. EUA. Evropská komise proto vypracovala návrh několika opatření ke zvýšení cen EUA, aby tak navrátila jejich motivační efekt.

Návrh opatření byl vytvořen Evropskou komisí v červenci roku 2012, ale přes protesty některých států a účastníků trhu s emisemi se podařilo prosadit nejzásadnější změnu (backloading) až v únoru 2014 a rezerva pro tržní stabilitu pak prošla Evropským parlamentem až v červenci 2015.

Jelikož je systém EU ETS založen na tržním principu, je možné zvyšovat cenu buď zvýšením poptávky po povolenkách, nebo snižováním jejich nabídky. Jako možnosti zefektivnění systému bylo prezentováno ze strany EK například zrychlení odebírání povolenek z celkového single-cap, odebrání částí povolenek z trhu (backloading), dále rozšíření EU ETS na nová odvětví, nebo navýšení redukčního cíle pro rok 2020 na 30% (oproti plánovaným 20%).

Backloading

Jak již bylo zmíněno, nejvýraznější a také nejrychlejší změnou (dle dopadové studie EK) by byl tzv. backloading, tedy dočasné stažení 900 mil. EUA z volného trhu a postupné navrácení na konci třetí fáze EU ETS.  Počítá se s postupným odstraňováním povolenek v letech 2014 až 2016 a jejich uvolněním zpět do systému v letech 2019 a 2020. Stahování povolenek z trhu je plánováno následovně:

• Stažení 400 mil. v roce 2014,
• Stažení 300 mil. v roce 2015,
• Stažení 200 mil. v roce 2016.

Povolenky se však ke konci třetího obchodovacího období do systému navrátí a to v následujícím harmonogramu:

• Navrácení 300 mil. v roce 2019,
• Navrácení 600 mil. v roce 2020.

Rezerva tržní stability

Rezerva tržní stability (MSR – Market Stability Reserve) je na rozdíl od dočasného backloadingu, permanentní změnou systému EU ETS, která má za cíl flexibilně přizpůsobovat nabídku povolenek na základě tržních signálů. Zavedení je plánováno od roku 2019 a očekává se, že z trhu zmizí až 1,6 mld. povolenek

Rezervní mechanismus funguje tak, že každý rok se na začátku května určí přebytečné množství povolenek z následujícího vzorce:

přebytek = přidělené EUA + Kjótské povolenky CER – verifikované emise – EUA v rezervě

Pokud v daném roce přebytek překročí hodnotu 833 mil. EUA, pak se 12% přebytečných povolenek přesune do rezervy. Naopak, pokud přebytek klesne pod 400 mil. EUA, do aukčního obchodování se z rezervy uvolní 100 mil. EUA.

Problémem celého mechanismu ovšem je jeho pomalý náběh a stahování pouze 12% nadbytečných emisí. Ze strany energetických společností proto přicházejí námitky, že systém EU ETS se zavedením rezervy tržní stability dostane do očekávané rovnováhy až v druhé polovině třicátých let tohoto století.

Klimatické cíle do roku 2030

V říjnu 2014 Evropská rada rozhodla o rozšíření strategie 20-20-20 a vytvoření nových cílů do roku 2030.

Konkrétně jde o:

• 40% snížení skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990
• 27% podíl obnovitelných zdrojů na primárních energiích v roce 2030
• 27% zlepšení energetické účinnosti do roku 2030

Aby bylo cílů dosaženo, očekává se, že bude nutné investovat ročně více než 38 mld. € v průběhu období 2011 – 2030. Takové investice se však musí promítnout do cen energií. Zvýšení nákladů energetického odvětví v roce 2030 se však předpokládá pouze o 0,15%, za předpokladu, že bude cílů dosaženo nákladově efektivní cestou.

Čtvrtá fáze obchodování

Čtvrtá obchodovací fáze již počítá s implementací klimatických cílů do roku 2030. Primárně tedy jde o snížení skleníkových plynů o 40% ve srovnání s rokem 1990. Tento cíl znamená pro sektory v systému EU ETS snížení emisí o 43% oproti roku 2005, kdy začal systém EU ETS fungovat a u sektorů mimo EU ETS se počítá s 30% redukcí emisí ve srovnání s rokem 2005.

Plánované spuštění čtvrté obchodovací fáze je v roce 2021 a má přinést opět několik změn oproti současnému systému. Zřejmě nejvýraznější změnou je zavedení systému rezervy tržní stability (viz. výše), který však má být spuštěn již před začátkem čtvrté fáze. Jednou z podstatných změn je zvýšení lineárního faktoru z 1,74% na 2,2%, čímž dojde k rychlejšímu snižování množství emisí zařazených do systému. Tato změna zvětší množství odebraných emisí v daném období o 556 mil. tun, což je ekvivalent roční produkce emisí celé Velké Británie.

I nadále se počítá s přidělováním povolenek bezplatně, v rámci takzvaného „úniku uhlíku“. Zaměří se však pouze na 50 nejohroženějších sektorů v průmyslu. Celý systém pak bude hodnocen podle srovnávacích kritérií (benchmarků), aby byly zvýhodněny podniky, snažící se zlepšovat své technologie. Celkově se na „únik uhlíku“ ve čtvrté fázi předpokládá vyhradit až 6,3 mld. povolenek v očekávané hodnotě 160 mld. €.

Dále je připravován vznik dvou nových fondů, zaměřených na přechod k nízkouhlíkovým technologiím. Fondy by měly být rozděleny podle toho, jestli půjde o modernizaci zařízení, nebo nové projekty. Tím se částečně naváže na již fungující podporu v rámci programu NER300.

Zhodnocení EU ETS

Evropský systém obchodování s uhlíkem je v současnosti největším trhem s uhlíkem na světě. Účastní se ho přes 11 000 zařízení a elektráren ve 31 zemích světa, stejně jako i letecká doprava v zemích EU. Celkově tak EU ETS pokrývá okolo 45% veškerých skleníkových plynů v EU.

Cíle EU ETS byly primárně snížit množství emisí skleníkových plynů a motivovat producenty emisí k zavádění moderních technologií.

Hodnocení systému EU ETS pohledem na vývoj emisí skleníkových plynů působí dobrým dojmem, ale bohužel není relevantní. Emise v EU klesaly především z důvodu snížení ekonomické aktivity, způsobené celosvětovou ekonomickou krizí. Přesto je však zavedený trend možné považovat za uspokojivý.

Efektivitu systému měla rovněž reprezentovat cena přesahující 20 € za povolenku. Taková cena povolenek motivuje k užívání moderních technologií. Jak je však patrné z grafu vývoje ceny, povolenky málokdy překonaly hranici 20 € a v současné 3. fázi obchodování si udržují hodnotu v rozsahu 4–9 €. Vliv backloadingu na cenu povolenky je v celkovém součtu jen velmi mírný a růst ceny nad hranici 20 € zřejmě nezajistí.

Velmi zjednodušeně se tedy dá říct, že v prvním desetiletí EU ETS reálně fungoval jen necelé 3 roky. Ve zbylém období pak fungoval spíše ze setrvačnosti a nepřinášel požadovaná očekávání, která do něj byla na začátku vkládána.